Učební osnovy

Jazyk a jazyková komunikace

Charakteristika oblasti

Vzdělávací oblast Jazyk a jazyková komunikace zaujímá stěžejní postavení ve vzdělávacím procesu, neboť dobré jazykové vzdělání a jazyková kultura patří k podstatným znakům všeobecné kulturnosti a vyspělosti absolventa základního vzdělávání. Jazykové vyučování vybavuje žáka takovými znalostmi a dovednostmi, které mu umožní správně vnímat různá jazyková sdělení, rozumět jim, vhodně se vyjadřovat a účinně uplatňovat a prosazovat výsledky svého poznávání.

Obsah vzdělávací oblasti Jazyk a jazyková komunikace se realizuje v oborech Český jazyk a literatura, Cizí jazyk a Další cizí jazyk.
Dovednosti získané ve výuce Českého jazyka a literatury jsou potřebné nejen pro kvalitní jazykové vzdělání, ale jsou důležité i pro úspěšné osvojování poznatků v dalších oblastech vzdělávání. Osvojení a užívání českého jazyka jako jazyka mateřského v jeho mluvené i písemné podobě otevírá cestu k poznání a pochopení přírodních i společenských skutečností a duchovního bohatství minulosti i dneška. Vytváří se tak předpoklady k úspěšnému dorozumívání s lidmi tím, že učí interpretovat jejich vyjádření a reagovat na ně, učí však také porozumět sám sobě, své roli v různých komunikačních situacích, nalézt vlastní místo mezi vrstevníky i ve společnosti. Vede k formování hodnotové orientace a k citlivému a esteticky účinnému vnímání okolního světa i sebe sama.

V komunikační a slohové výchově se žáci učí vnímat a chápat různá jazyková sdělení (mluvená i psaná), číst s porozuměním, kultivovaně psát a mluvit a rozhodovat se na základě přečteného i vnímaného textu. Žáci se učí výstižně formulovat a sdělovat své myšlenky, prožitky a pocity, rozumět různým typům textů, jež se vztahují k nejrůznějším situacím ve škole i mimo ni, analyzovat je a kriticky posuzovat jejich obsah. Ve vyšších ročnících se učí posuzovat a hodnotit také formální stránku textů a jejich výstavbu.
V jazykové výchově žáci získávají vědomosti a dovednosti potřebné k osvojování spisovné podoby českého jazyka a k poznávání a rozlišování jeho dalších forem. Jazyková výchova vede žáky k přesnému a logickému myšlení, které je základním předpokladem jasného, přehledného a srozumitelného vyjadřování. Při rozvíjení potřebných znalostí a dovedností se uplatňují a prohlubují i jejich obecné intelektové dovednosti, např. dovednosti porovnávat různé jevy a jejich shody a odlišnosti, třídit je podle určitých hledisek a dospívat k zobecnění. Český jazyk se tak od počátku vzdělávání stává nejen nástrojem získávání většiny informací, ale i předmětem poznávání.

V literární výchově žáci poznávají prostřednictvím četby základní literární druhy, učí se vnímat jejich specifické znaky, postihovat umělecké záměry autora i formulovat vlastní názory o přečteném díle. Učí se také rozlišovat literární fikci od skutečnosti. Postupně získávají a rozvíjejí základní čtenářské návyky i schopnosti tvořivé recepce, interpretace a produkce literárního textu. Žáci dospívají k takovým poznatkům a prožitkům, které mohou pozitivně ovlivnit jejich postoje, životní hodnotové orientace a obohatit jejich duchovní život.
Verbální i neverbální komunikace se může vhodně rozvíjet i prostřednictvím Dramatické výchovy, zařazené jako doplňující obor vzdělávací oblasti Umění a kultura.

Cílové zaměření vzdělávací oblasti

Vzdělávání v dané vzdělávací oblasti směřuje k utváření a rozvíjení klíčových kompetencí tím, že vede žáka k:
- chápání jazyka jako svébytného historického jevu, v němž se odráží historický a kulturní vývoj národa, a tedy jako důležitého sjednocujícího činitele národního společenství a jako důležitého a nezbytného nástroje celoživotního vzdělávání
- rozvíjení pozitivního vztahu k mateřskému jazyku a jeho chápání jako potenciálního zdroje pro rozvoj osobního i kulturního bohatství
- vnímání a postupnému osvojování jazyka jako bohatého mnohotvárného prostředku k získávání a předávání informací, k vyjádření jeho potřeb i prožitků a ke sdělování názorů
- zvládnutí běžných pravidel mezilidské komunikace daného kulturního prostředí a rozvíjení pozitivního vztahu k jazyku v rámci interkulturní komunikace
- samostatnému získávání informací z různých zdrojů a k zvládnutí práce s jazykovými a literárními prameny i s texty různého zaměření
- získávání sebedůvěry při vystupování na veřejnosti a ke kultivovanému projevu jako prostředku prosazení sebe sama
- individuálnímu prožívání slovesného uměleckého díla, ke sdílení čtenářských zážitků, k rozvíjení pozitivního vztahu k literatuře i k dalším druhům umění založených na uměleckém textu a k rozvíjení emocionálního a estetického vnímání

Společný evropský referenční rámec pro jazyky vymezuje kompetence komunikativní (lingvistické, sociolingvistické, pragmatické) a všeobecné (předpokládající znalost sociokulturního prostředí a reálií zemí, ve kterých se studovaným jazykem hovoří) jako cílové kompetence jazykové výuky.

Úroveň A2: Rozumí větám a často používaným výrazům vztahujícím se k oblastem, které se ho/jí bezprostředně týkají (napě. základní informace o něm/ní a jeho/její rodině, o nakupování, místopisu a zaměstnání). Dokáže komunikovat prostřednictvím jednoduchých a běžných úloh, jež vyžadují jednoduchou a přímou výměnu informací o známých a běžných skutečnostech. Umí jednoduchým způsobem popsat svou vlastní rodinu, bezprostřední okolí a záležitosti týkající se jeho/jejích nejnaléhavějších potřeb.

Úroveň A1: Rozumí známým každodenním výrazům a zcela základním frázím, jejichž cílem je vyhovět konkrétním potřebám, a umí tyto výrazy a fráze používat. Umí představit sebe a ostatní a klást jednoduché otázky týkající se informací osobního rázu, napě. o místě, kde žije, o lidech, které zná, a věcech, které vlastní, a na podobné otázky umí odpovídat. Dokáže se jednoduchým způsobem domluvit, mluví-li partner pomalu a jasně a je ochoten mu/jí pomoci.

Český jazyk a literatura

Charakteristika předmětu

Dovednosti získané ve vzdělávacím oboru Český jazyk jsou potřebné nejen pro kvalitní jazykové vzdělání, ale i pro úspěšné osvojování poznatků v dalších oblastech vzdělávání. Užívání češtiny jako mateřského jazyka v jeho mluvené i písemné podobě umožňuje žákům poznat a pochopit společensko - kulturní vývoj lidské společnosti. Při realizaci daného vzdělávacího oboru se vytvářejí předpoklady k efektivní mezilidské komunikaci tím, že se žáci učí interpretovat své reakce a pocity tak, aby dovedli pochopit svoji roli v různých komunikačních situacích a aby se uměli orientovat při vnímání okolního světa i sebe sama.
Vzdělávací obsah oboru Český jazyk má komplexní charakter, ale pro přehlednost je rozdělen do tří složek: Komunikační a slohové výchovy, Jazykové výchovy a Literární výchovy.
Ve výuce se však vzdělávací obsah jednotlivých složek prolíná.
V Komunikační a slohové výchově se žáci učí vnímat a chápat různá jazyková sdělení, číst s porozuměním, kultivovaně psát, mluvit a rozhodovat se na základě přečteného nebo slyšeného textu různého typu vztahujícího se k nejrůznějším situacím, analyzovat jej a kriticky posoudit jeho obsah.
Ve vyšších ročnících se učí posuzovat také formální stránku textu a jeho výstavbu.
V Jazykové výchově žáci získávají vědomosti a dovednosti potřebné k osvojování spisovné podoby českého jazyka. Učí se poznávat a rozlišovat jeho další formy. Jazyková výchova vede žáky k přesnému a logickému myšlení, které je základním předpokladem jasného, přehledného a srozumitelného vyjadřování. Rozvíjejí se i obecné intelektové dovednosti, například dovednosti porovnávat různé jevy, třídit a zobecňovat.
V Literární výchově žáci prostřednictvím četby poznávají zakladní literární druhy, učí se vnímat jejich specifické znaky, postihovat umělecké záměry autora a formulovat vlastní názory na přečtené dílo. Učí se rozlišovat literární fikci od skutečnosti. Získávají a rozvíjejí základní čtenářské návyky i schopnosti vnímat, interpretovat a tvořit. Získané poznatky a prožitky mohou pozitivně ovlivnit jejich postoje, hodnotové orientace a obohatit jejich duchovní život.

Vzdělávání směřuje k utváření a rozvíjení klíčových kompetencí tím, že vede žáka k :
chápání jazyka jako svébytného historického jevu, v němž se odráží historický a kulturní vývoj národa, a tedy jako důležitého sjednocujícího činitele národního společenství a jako důležitého a nezbytného nástroje celoživotního vzdělávání
rozvíjení pozitivního vztahu k mateřskému jazyku a jeho chápání jako potenciálního zdroje pro rozvoj osobního a kulturního bohatství
vnímání a postupnému osvojování jazyka jako bohatého, mnohotvárného prostředku k získávání a předávání informací, k vyjádření jeho potřeb i prožitků a sdělování názorů
zvládnutí běžných pravidel mezilidské komunikace daného kulturního prostředí a rozvíjení pozitivního vztahu k jazyku v rámci interkulturní komunikace
samostatnému získávání informací z různých zdrojů a k zvládnutí práce s jazykovými a literárními prameny i s texty různého zaměření
získávání sebedůvěry při vystupování na veřejnosti a ke kultivovanému projevu jako prostředku prosazení sebe sama
individuální prožívání slovesného uměleckého díla, ke sdílení čtenářských zážitků, k rozvíjení pozitivního vztahu k literatuře i k dalším druhům umění založených na uměleckém textu a k rozvíjení emocionálního a estetického vnímání
individuální prožívání slovesného uměleckého díla, ke sdílení čtenářských zážitků, k rozvíjení pozitivního vztahu k literatuře i k dalším druhům umění založených na uměleckém textu a k rozvíjení emocionálního a estetického vnímání

Některé metody a formy podporující utváření a rozvíjení klíčových kompetencí :
1.Kompetence k učení
práce s jazykovými příručkami
RWCT – I.N.S.E.R.T.
RWCT – myšlenková mapa
vytváření osobního portfolia
zásady práce s informačními zdroji
obsah jazykového vyučování východiskem pro pochopení obecných pojmů a vztahů (příčina, důsledek...)
2.Kompetence k řešení problémů
používání algoritmů při řešení problémů
využití internetu a dalších elektronických médií
využití tištěných informačních zdrojů
práce s jazykovými příručkami
zpracování některých slohových prací v elektronické podobě
RWCT – myšlenková mapa
3.Kompetence komunikativní
kooperativní učení
diskuse
projev
sociodrama
recitační přehlídky
užívání zvukové techniky (mikrofon)
4.Kompetence sociální a personální
kooperativní učení
diskuse
5.Kompetence občanské
kooperativní učení
diskuse
RWCT – dvojitý zápisník, volné psaní – vyjádření vlastních myšlenek a názorů
účast na divadelních představeních a dalších kulturních akcích
6.Kompetence pracovní
kooperativní učení
plánování práce
vedení k poctivosti, systematičnosti a důslednosti v práci

Průřezová témata pokrývaná předmětem

Cizí jazyk

Charakteristika předmětu

Anglický jazyk
Obsahové, časové a organizační vymezení předmětu
Vzdělávací obsah vyučovacího předmětu Anglický jazyk vychází ze vzdělávacího oboru RVP ZV Cizí jazyk. Obsahem je nácvik a rozvoj řečových dovedností, a to receptivních, produktivních, interaktivních a mediačních pomocí jazykových prostředků. K jejich rozvíjení je využívána slovní zásoba stanovených tématických okruhů a komunikačních situací, které odpovídají vyspělosti žáků, jejich zájmům, nadání a potřebám budoucího povolání.
Žáci začínají s výukou Cizího jazyka – angličtiny v 1. třídě s časovou dotací 1 hodiny týdně. Ve 3. třídě se časová dotace zvýší na 3 hodiny týdně pro každý ročník až do 9. ročníku.
Žáci jsou děleni do skupin podle počtu. Výuka probíhá v klasických třídách. Podle aktuální potřeby jsou využívány speciální učebny – učebna informatiky, popř. multimediální učebna, kde jsou k dispozici počítače s internetem, data projektor, multimediální tabule, či DVD a video přehrávač.
V rámci výuky jsou žáky vypracovávány projekty podle právě probíraných témat, které se stávají součástí jejich hodnocení. Projekty jsou zpracovávány individuálně nebo ve skupinkách. Podle možností je organizován studijní poznávací zájezd do Velké Británie za účelem motivace žáků a poznávání jiných kultur.
Realizovaná průřezová témata
- osobnostní a sociální výchova
- rozvíjí schopnost srovnávat projevy kultury v evropském a globálním kontextu, nacházet společné znaky a odlišnosti
- kultivuje postoje k Evropě jako širší vlasti a ke světu jako globálnímu prostředí života
- utváří pozitivní postoje k jinakosti a kulturní rozmanitosti
- pomáhá překonávat stereotypy a předsudky
- využívá potenciál médií jako zdroj informací
- uvědomuje si možné dopady svých verbálních i neverbálních projevů
- pochopí cíle a strategie vybraných mediálních obsahů
- rozvíjí porozumění souvislostem v biosféře, vztahům člověka a prostředí a důsledkům lidských činností na prostředí
- využívá potenciál médií jako zdroj informací
- rozvíjí schopnost poznávat a tolerovat odlišnosti jiných národností
- kulturní diference a multikulturalita
- uvědomuje si možné dopady svých verbálních i neverbálních projevů
- rozeznává platnost a význam argumentů ve veřejné komunikaci
- rozvíjí komunikační schopnost, zvláště při veřejném vystupování a stylizaci mluveného projevu
- přispívá ke schopnosti úspěšně a samostatně se zapojit do mediální komunikace
- rozvíjí si schopnost úspěšně a samostatně se zapojit do mediální komunikace
- získá základní znalosti o různých kulturních skupinách žijících ve světě
- uvědomuje si vlastní identitu a reflektuje vlastní sociokulturní zázemí
Výchovné a vzdělávací strategie
Práce s učebnicí:
V první a druhé třídě se s učebnicí nepracuje, ale výuka probíhá audiorálně, skrze motivační hry, používání obrázků a skutečných předmětů, pomocí básní a písní si žáci osvojují základní slovní zásobu, anglickou abecedu a základní gramatické vazby.
Od 3. třídy jsou instrukce zadávané učitelem nebo uvedené v učebnici jen v anglickém jazyce. Vede tak žáky k pochopení popřípadě k odvozování významu (kompetence k řešení problému). Při řešení úloh v učebnici či pracovním sešitě dává učitel prostor žákům pro hledání vlastního postupu práce, pro diskusi mezi ním a žákem a mezi žáky samotnými (kompetence k učení).
Při práci s učebnicí používá učitel různé tvořivé metody zejména při práci s textem, např.: doplňovací otázky, hra se slovy, skládání částí textu slov a obrázků do jednoho celku atd. (kompetence k učení)
Kompetence k řešení problémů a kompetence pracovní
- informativní metody – audiovizuální přednáška, myšlenková mapa, , práce s písemnými materiály: časopisy, knihy, kartičky; se zvukovými médii: CD, kazety, s audiovizuálními médii: video, DVD, s novými médii: internet, výpočetní technika
- projekty
- řešit jednoduché problémové situace v cizojazyčném prostředí
- nebát se mluvit anglicky s cizím člověkem
- naučit se opsat obsah myšlenky, chybí-li slovní zásoba
Kompetence komunikativní
- komunikativní metody – práce v malých skupinách, dotazování, interview, metoda řetězové reakce (tabulka, děti si jí vyplňují pomocí otázek na své spolužáky)
- porozumět jednoduchému sdělení v anglickém jazyce
- umět zformulovat jednoduché myšlenky anglicky
- rozumět promluvě i přiměřenému textu v anglickém jazyce
- využívat dovednosti osvojené v anglickém jazyce k navázání kontaktu či vztahu
Kompetence sociální a personální
- interaktivní hry, učební „kolečko“ (práce v malých skupinkách na stanovištích)
- práce s portfoliem (podporuje sebedůvěru, sebehodnocení)
- v jednoduchých situacích vyžádat a poskytnout pomoc, radu
- dodržovat v anglicky mluvícím prostředí zásady slušného chování
- spolupracovat v anglicky mluvící skupině na jednoduchém úkolu
Kompetence k učení
- brainstorming
- poslech populární hudby v anglickém jazyce a následné doplňování chybějících částí
- neverbální metody – pantomima (neverbální komunikace)
- práce s portfoliem ( plánuje vhodné způsoby )
- pochopit důležitost komunikovat anglicky pro další studium i praktický život
- propojovat probraná témata a jazykové jevy
- samostatně vyhledávat nástroje k odstraňování problémů při komunikaci v angličtině
Kompetence občanské
- získat představu o zvycích v anglicky mluvících zemích a porovnávat je se zvyky našimi
- umět srovnávat ekologické a environmentální otázky týkající se anglicky mluvících zemí a České republiky
- samostatně pracovat s dvojjazyčným a výkladovým slovníkem
- využívat anglického jazyka k získávání informací z různých oblastí
Strategie práce
- kladení otázek
- tvoření časového plánu (portfolio)
- diskuse, dialog
- kooperativní učení
- sebehodnocení




 

Průřezová témata pokrývaná předmětem

Matematika a její aplikace

Charakteristika oblasti

Vzdělávací oblast Matematika a její aplikace v základním vzdělávání je založena především na aktivních činnostech, které jsou typické pro práci s matematickými objekty a pro užití matematiky v reálných situacích. Poskytuje vědomosti a dovednosti potřebné v praktickém životě a umožňuje tak získávat matematickou gramotnost. Pro tuto svoji nezastupitelnou roli prolíná celým základním vzděláváním od 1. do 9. očníku a vytváří předpoklady pro další úspěšné studium.

Vzdělávání klade důraz na důkladné porozumění základním myšlenkovým postupům a pojmům matematiky a jejich vzájemným vztahům. Žáci si postupně osvojují některé pojmy, algoritmy, terminologii, symboliku a způsoby jejich užití.

Vzdělávací obsah oboru Matematika a její aplikace je rozdělen na čtyři tematické okruhy. V tematickém okruhu Čísla a početní operace na prvním stupni, na který navazuje a dále ho prohlubuje na druhém stupni tematický okruh Číslo a proměnná, si žáci osvojují aritmetické operace v jejich třech složkách: dovednost provádět operaci, algoritmické porozumění (proč je operace prováděna předloženým postupem) a významové porozumění (umět operaci propojit na reálné situace). Učí se získávat číselné údaje měřením, odhadováním, výpočtem a zaokrouhlováním. Seznamují se s pojmem proměnná a s její rolí při matematizaci reálných situací.

V dalším tematickém okruhu Geometrie v rovině a v prostoru žáci určují a znázorňují geometrické útvary a geometricky modelují reálné situace, hledají podobnosti a odlišnosti útvarů, které se vyskytují všude kolem nás, uvědomují si vzájemné polohy objektů v rovině (resp. v prostoru), učí se porovnávat, odhadovat, měřit délku, velikost úhlu, obvod a obsah (resp. povrch a objem), zdokonalovat svůj grafický projev. Zkoumání tvaru a prostoru vede žáky k řešení polohových a metrických úloh a problémů, které vycházejí z běžných životních situací.

V tematickém okruhu Závislosti, vztahy a práce s daty žáci rozpoznávají určité typy změn a závislostí, které jsou projevem běžných jevů reálného světa, a seznamují se s jejich reprezentacemi. Uvědomují si změny a závislosti známých jevů, docházejí k pochopení, že změnou může být růst i pokles a že změna může mít také nulovou hodnotu. Tyto změny a závislosti žáci analyzují z tabulek, diagramů a grafů, v jednoduchých případech je konstruují a vyjadřují matematickým předpisem nebo je podle možností modelují s využitím vhodného počítačového software nebo grafických kalkulátorů. Zkoumání těchto závislostí směřuje k pochopení pojmu funkce.

Důležitou součástí matematického vzdělávání jsou Nestandardní aplikační úlohy a problémy, jejichž řešení může být do značné míry nezávislé na znalostech a dovednostech školské matematiky, ale při němž je nutné uplatnit logické myšlení. Žáci se učí řešit problémové situace a úlohy z běžného života, pochopit a analyzovat problém, utřídit údaje a podmínky, provádět situační náčrty, řešit optimalizační úlohy. Řešení logických úloh posiluje vědomí žáka ve vlastní schopnosti logického uvažování a může podchytit i ty žáky, kteří jsou v matematice méně úspěšní.

Žáci se učí využívat prostředky výpočetní techniky (především kalkulátory, vhodný počítačový software, určité typy výukových programů) a používat některé další pomůcky, což umožňuje přístup k matematice i žákům, kteří mají nedostatky v numerickém počítání a v rýsovacích technikách. Zdokonalují se rovněž v samostatné a kritické práci se zdroji informací.

Matematika

Charakteristika předmětu

1. stupeň
Obsahové, časové a organizační vymezení
Předmět matematika se vyučuje jako samostatný předmět v
1. ročníku                   4 hodiny týdně
2. – 3. ročníku 5 hodin týdně
4. ročník                     4 hodiny týdně
5. ročníku                   5 hodin týdně
Vzdělávání v matematice je zaměřeno na
porozumění základním myšlenkovým postupům a pojmům
vzájemné vztahy v matematice
osvojení pojmů, symboliky,
způsoby užití osvojených dovedností    
Vzdělávací obsah vzdělávacího oboru Matematika a její aplikace je rozdělen na čtyři tématické okruhy:                   
Čísla a početní operace
Závislosti, vztahy a práce s daty
Geometrie v rovině a v prostoru
Nestandardní aplikační úlohy a problémy
Ve vzdělávacím oboru Čísla a početní operace si žáci uvědomují význam matematiky v životě. Učí se vyjadřovat pomocí čísel. Matematika rozvíjí pozornost, vytrvalost, schopnost rozlišovat, objevovat a vytvářet různé situace a hlavně dovednost při provádění početních operací. A seznámí se  základními jednotkami času a hmotnosti.
Ve vzdělávacím oboru Závislosti, vztahy a práce s daty se žáci učí sebedůvěře, kontrole své práce a srovnávání s prací jiných a tím se rozvíjí jejich schopnost uvažovat. Zjišťují proč je práce prováděna předloženým postupem a sami se snaží o vyvození závěrů z pozorování se závěrečnou diskusí.
Ve vzdělávacím oboru Geometrie v rovině a v prostoru  žáci určují a znázorňují základní geometrické útvary a modelují reálné situace. V reálném světě hledají podobnosti a odlišnosti útvarů, uvědomují si vzájemné polohy objektů. Učí se základním geometrickým dovednostem a symbolice : přímka, úsečka, bod, … obdélník, čtverec, trojúhelník, ….. krychle, kvádr, koule,….  a seznamují se základními jednotkami délky a obsahu.
Ve vzdělávacím oboru Nestandardní aplikační úlohy a problémy žáci řeší jednoduché praktické slovní úlohy a problémy, jejichž řešení je do značné míry nezávislé na obvyklých postupech a algoritmech školské matematiky.
Předmět matematika je úzce spjat s ostatními předměty (prvouka – převody jednotek času, hmotnosti, český jazyk – čtení s porozuměním, praktické činnosti – modely krychle, kvádru …, výtvarná výchova – čáry, linky, rámečky a jiné ).

2. stupeň
Obsahové, časové a organizační vymezení
Předmět matematika se vyučuje jako samostatný předmět
V 6. až 9. ročníku 4 hodiny týdně.
 Vzdělávání v matematice je zaměřeno na
- užití matematiky v reálných situacích
- osvojení pojmů, matematických postupů
- rozvoj abstraktního a exaktního myšlení
- logické a kritické usuzování
Vzdělávací obsah vzdělávacího oboru Matematika a její aplikace je rozdělen na čtyři tématické okruhy:       
Číslo a proměnná
Závislosti, vztahy a práce s daty
Geometrie v rovině a v prostoru
Nestandardní aplikační úlohy a problémy
Ve vzdělávacím oboru  Číslo a proměnná si žáci osvojují aritmetické operace: dovednost provádět operaci, algoritmické porozumění a významové porozumění (spojení s realitou).
Ve vzdělávacím oboru Závislosti, vztahy a práce s daty žáci rozpoznávají typy změn a závislostí z reálného života a seznamují se s jejich reprezentacemi. Docházejí k pochopení, že změnou může být růst i pokles. Analyzují tabulky, diagramy a grafy a vytvářejí je v jednoduchých případech pomocí matematických  předpisů nebo s využitím vhodného počítačového programu. Toto vše směřuje k pochopení pojmu funkce.
Ve vzdělávacím oboru Geometrie v rovině a prostoru žáci určují a znázorňují geometrické útvary a modelují reálné situace. V reálném světě hledají podobnosti a odlišnosti útvarů, uvědomují si vzájemné polohy objektů. Porovnávají délky, velikosti úhlů, zjišťují obvody, obsahy, povrchy a objemy, zdokonalují svůj grafický projev.
Ve vzdělávacím oboru Nestandardní aplikační úlohy a problémy žáci uplatňují logické myšlení, při němž musí pochopit a analyzovat problémy, třídit údaje, provádět náčrty, a řešit je nejjednodušším a nejrychlejším způsobem.
Předmět matematika je úzce spjat s ostatními předměty (fyzika – převody jednotek,
rovnice aj.,zeměpis – měřítko, výpočty, aj., chemie – řešení rovnic, převody jednotek, aj.,)

Výchovné a vzdělávací strategie pro rozvoj klíčových kompetencí žáků
Kompetence k učení:
Učí se přesně a stručně vyjadřovat užíváním mat. jazyka včetně symboliky, prováděním rozborů a zápisů při úloh a zdokonaluje grafický projev, rozvíjí abstraktní, kombinatorické a logické myšlení k věcné a srozumitelné argumentaci. Učitel vede žáky k ověřování výsledků.
zajímá se o nové poznatky
vyhledává a třídí informace
čte s porozuměním
využívá a aplikuje poznatky
poznatky dává do souvislostí
vyvozuje závěry
prezentuje svoji práci
samostatně pozoruje, experimentuje
účinně používá hodnocení a sebehodnocení
Kompetence k řešení problémů:
Učí se rozvíjet důvěru ve vlastní schopnosti a možnosti při řešení úloh, sebekontrole k systematičnosti, vytrvalosti a přesnosti, učí se provádět rozbor problémů a plánu řešení, odhadování výsledků, volby správného postupu, vyhodnocování správnosti výsledku.
uvědomuje si problém
hledá a vybírá řešení
rozlišuje podstatné a nepodstatné
přemýšlí nad problémem
je trpělivý a vytrvalý
obhajuje a vysvětluje svá řešení
rozhoduje se a vybírá možnosti řešení problému
vyhledává informace
požádá, přijímá a nabízí pomoc
pracuje pečlivě
Kompetence pracovní :
Žáci jsou vedeni k vytváření zásoby matematických nástrojů pro řešení reálných situacích v životě, učí se využívat matematické poznatky a dovednosti v praktických činnostech.
organizuje si pracoviště a čas
plánuje si práci, postup
zná a dodržuje bezpečnostní zásady při práci
spolupracuje – přijímá roli ve skupině a je nucen přizpůsobit se tempu skupiny
vždy dojde ke konci řešení
používá a vybírá různé metody práce, které vedou k cíli
hledá nejlepší možné postupy
pracuje podle návodu (čtení s porozuměním)
váží si práce svých i druhých (hodnocení, ocenění)
Kompetence sociální a personální:
Žáci jsou vedeni ke kritickému usuzování, srozumitelné a věcné argumentaci prostřednictvím řešení tématických problémů, ke kolegiální radě a pomoci, učí se pracovat v týmu.
spoluutváří pravidla a také je dodržuje
pozitivně ovlivňuje vztahy
upevňuje vztahy ve skupině
aktivně naslouchá
přijímá role ve skupině
diskutuje a respektuje jiný názor
nabízí a přijímá pomoc
Kompetence komunikativní:
Žáci se učí přesnému a stručnému vyjadřování užíváním matematického jazyka včetně symboliky.
správně a věcně formuluje myšlenky a názory
vyjadřuje se výstižně, srozumitelně a slušně
rozumí souvislostem
aktivně naslouchá
správně reaguje na podněty
slušně diskutuje s ostatními dětmi i dospělými
argumentuje věcně, vhodně a přiměřeně
aplikuje své poznatky
má dostatečnou slovní zásobu a umí správně vyslovovat
umí se vyjadřovat nejen ústně, ale i písemně
dodržuje smluvená pravidla
komunikuje pomocí PC, Internetu
používá zásady respektovat a být respektován
Kompetence občanské:
Při zpracování informaci jsou žáci vedeni ke kritickému myšlení nad obsahy sdělení, učí se hodnotit svoji práci a práci ostatních, jsou vedeni k ohleduplnosti a taktu, učí se vnímat složitosti světa.
dodržuje stanovená pravidla ve skupině,třídě, škole, společnosti
je tolerantní k sobě i k druhým
je vstřícný
je ekologicky uvědomělý (výpočty stavu ovzduší)
je zodpovědný za své chování
umí se omluvit, uznat a napravit chybu
má vlastní názor, umí ho vysvětlit a prosadit, ale i ustoupit a přijmout názor druhých , pokud je lepší
rozhoduje se
uplatňuje svá práva, ale zná i své povinnosti

Formy a metody práce, které povedou k rozvoji klíčových kompetencí:
skupinová práce
práce ve dvojicích
tematická výuka
projektové vyučování
ekologický výchova
diskuse
dialog
práce s PC, Internetem, odbornými knihami , kalkulátorem

Cílové zaměření vzdělávací oblasti
Vzdělávání v dané vzdělávací oblasti směřuje k utváření a rozvíjení klíčových kompetencí tím, že vede žáka k:
využívání matematických poznatků a dovedností v praktických činnostech – odhady, měření
a porovnávání velikostí a vzdáleností, orientace
rozvíjení paměti žáků prostřednictvím matematických výpočtů a osvojováním si nezbytných matematických vzorců a algoritmů
rozvíjení kombinatorického a logického myšlení, ke kritickému usuzování a srozumitelné
a věcné argumentaci prostřednitvím řešení matematických problémů
rozvíjení abstraktního a exaktního myšlení osvojováním si a využíváním základních matematických pojmů a vztahů, k porovnávání jejich charakteristických vlastností a na základě
těchto vlastností k určování a zařazování pojmů
vytváření zásoby matematických nástrojů (početních operací, algoritmů, metod řešení úloh)
a k efektivnímu využívání osvojeného matematického aparátu
vnímání složitosti reálného světa a jeho porozumění, k rozvíjení zkušenosti s matamatickým
modelováním ( matematizaci reálných situací), k vyhodnocování matematického modelu
a hranic jeho použití, k poznání, že realita je složitější než její matematický model, že daný
model může být vhodný pro různorodé situace a jedna situace může být vyjádřena různými
modely
provádění rozboru problému a plánu řešení, odhadování výsledů, volbě správného postupu
k vyřešení problému a vyhodnocování správnosti výsledku vzhledem k podmínkám úlohy
nebo problému
přesnému a stručnému vyjadřování užívání matematického jazyka včetně symboliky,
prováděním rozborů a zápisů při řešení úloh a ke zdokonalování grafického projevu
rozvíjení spolupráce při řešení problémových a aplikovyných úloh vyjadřujících situace
z běžného života a následně k využití získaného řešení v praxi, k poznávání možností
matematiky a skutečnosti, že k výsledku lze dospět různými způsoby
rozvíjení důvěry ve vlastní schopnosti a možnosti při řešení úloh, k soustavé sebekontrole při
každém kroku postupu řešení, k rozvíjení systematičnosti, vytrvalosti a přesnosti,k vytváření
dovednosti vyslovovat hypotézy na základě zkušenosti nebo pokusu a k jejich ověřování nebo vyvracení pomocí proti příkladů

Průřezová témata pokrývaná předmětem

Informační a komunikační technologie

Charakteristika oblasti

Vzdělávací oblast Informační a komunikační technologie umožňuje všem žákům dosáhnout základní úrovně informační gramotnosti - získat elementární dovednosti v ovládání výpočetní techniky a moderních informačních technologií, orientovat se ve světě informací, tvořivě pracovat
s informacemi a využívat je při dalším vzdělávání i v praktickém životě. Vzhledem k narůstající potřebě osvojení si základních dovedností práce s výpočetní technikou byla vzdělávací oblast Informační a komunikační technologie zařazena jako povinná součást základního vzdělávání na
1. a 2. stupni. Získané dovednosti jsou v informační společnosti nezbytným předpokladem uplatnění na trhu práce i podmínkou k efektivnímu rozvíjení profesní i zájmové činnosti.

Zvládnutí výpočetní techniky, zejména rychlého vyhledávání a zpracování potřebných informací pomocí internetu a jiných digitálních médií, umožňuje realizovat metodu „učení kdekoliv a kdykoliv“, vede k žádoucímu odlehčení paměti při současné možnosti využít mnohonásobně většího
počtu dat a informací než dosud, urychluje aktualizaci poznatků a vhodně doplňuje standardní učební texty a pomůcky.

Dovednosti získané ve vzdělávacím oboru Informační a komunikační technologie umožňují žákům aplikovat výpočetní techniku s bohatou škálou vzdělávacího software a informačních zdrojů ve všech vzdělávacích oblastech celého základního vzdělávání. Tato aplikační rovina přesahuje rámec vzdělávacího obsahu vzdělávací oblasti Informační a komunikační technologie a stává se součástí všech vzdělávacích oblastí základního vzdělávání.

Cílové zaměření vzdělávací oblasti

Vzdělávání v dané vzdělávací oblasti směřuje k utváření a rozvíjení klíčových kompetencí tím, že
vede žáka k:
- poznání úlohy informací a informačních činností a k využívání moderních informačních a komunikačních technologií
- porozumění toku informací, počínaje jejich vznikem, uložením na médium, přenosem, zpracováním, vyhledáváním a praktickým využitím
- schopnosti formulovat svůj požadavek a využívat při interakci s počítačem algoritmické myšlení
- porovnávání informací a poznatků z většího množství alternativních informačních zdrojů, a tím k dosahování větší věrohodnosti vyhledaných informací
- využívání výpočetní techniky, aplikačního i výukového software ke zvýšení efektivnosti učení a racionálnější organizaci práce
- tvořivému využívání softwarových a hardwarových prostředků při prezentaci výsledků své práce
- pochopení funkce výpočetní techniky jako prostředku simulace a modelování přírodních i sociálních jevů a procesů
- respektování práv k duševnímu vlastnictví při využívání software
- zaujetí odpovědného, etického přístupu k nevhodným obsahům vyskytujícím se na internetu či jiných médiích
- šetrné práci s výpočetní technikou

Informační a komunikační technologie

Charakteristika předmětu

Viz charakteristika vzdělávací oblasti.

Ve školním roce 2012/2013 nově ověřována výuka v 3. ročníku.

Průřezová témata pokrývaná předmětem

Člověk a jeho svět

Charakteristika oblasti

Vzdělávací oblast člověk a jeho svět je jedinou vzdělávací oblastí RVP ZV, která je koncipována pouze pro 1. stupeň základního vzdělávání. Tato komplexní oblast vymezuje vzdělávací obsah týkající se člověka, rodiny, společnosti, vlasti, přírody, kultury, techniky, zdraví a dalších témat. Uplatňuje pohled do historie i současnosti a směřuje k dovednostem pro praktický život. Svým široce pojatým syntetickým (integrovaným) obsahem spoluutváří povinné základní vzdělávání na 1. stupni. Vzdělávání v oblasti člověk a jeho svět rozvíjí poznatky, dovednosti a prvotní zkušenosti žáků získané ve výchově v rodině a v předškolním vzdělávání. Žáci se učí pozorovat a pojmenovávat věci, jevy a děje, jejich vzájemné vztahy a souvislosti; utváří se tak jejich prvotní ucelený obraz světa.

Poznávají sebe i své nejbližší okolí a postupně se seznamují s místně i časově vzdálenějšími osobami i jevy a se složitějšími ději. Učí se vnímat lidi a vztahy mezi nimi, všímat si podstatných věcných stránek i krásy lidských výtvorů a přírodních jevů, soustředěně je pozorovat a přemýšlet o nich. Na základě poznání sebe a svých potřeb a porozumění světu kolem sebe se žáci učí vnímat základní vztahy ve společnosti, porozumět soudobému způsobu života, jeho přednostem i problémům, chápat současnost jako výsledek minulosti a východisko do budoucnosti. Při osvojování poznatků a dovedností ve vzdělávací oblasti člověk a jeho svět se žáci učí vyjadřovat své myšlenky, poznatky a dojmy, reagovat na myšlenky, názory a podněty jiných.

Podmínkou úspěšného vzdělávání v dané oblasti je vlastní prožitek žáků vycházející z konkrétních nebo modelových situací při osvojování potřebných dovedností, způsobů jednání a rozhodování. K tomu významně přispívá i osobní příklad učitelů. Propojení této vzdělávací oblasti s reálným životem a s praktickou zkušeností žáků se stává velkou pomocí i ve zvládání nových životních situací i nové role školáka, pomáhá jim při nalézání jejich postavení mezi vrstevníky a při upevňování pracovních i režimových návyků.

Vzdělávací oblast tak připravuje základy pro specializovanější výuku ve vzdělávacích oblastech člověk a společnost, člověk a příroda a ve vzdělávacím oboru Výchova ke zdraví. Vzdělávací obsah vzdělávacího oboru člověk a jeho svět je členěn do pěti tematických okruhů.

Propojováním tematických okruhů je možné vytvářet v ŠVP různé varianty vyučovacích předmětů a jejich vzdělávacího obsahu.
V tematickém okruhu Místo, kde žijeme se žáci učí na základě poznávání nejbližšího okolí, vztahů a souvislostí v něm chápat organizaci života v rodině, ve škole, v obci, ve společnosti. Učí se do tohoto každodenního života vstupovat s vlastní aktivitou a představami, hledat nové i zajímavé věci a bezpečně se v tomto světě pohybovat. Důraz je kladen na dopravní výchovu, praktické poznávání místních a regionálních skutečností a na utváření přímých zkušeností žáků. Různé činnosti a úkoly by měly přirozeným způsobem probudit v žácích kladný vztah k místu jejich bydliště, postupně rozvíjet jejich národní cítění a vztah k naší zemi.

V tematickém okruhu Lidé kolem nás si žáci postupně osvojují a upevňují základy vhodného chování a jednání mezi lidmi, uvědomují si význam a podstatu tolerance, pomoci a solidarity mezi lidmi, vzájemné úcty, snášenlivosti a rovného postavení mužů a žen. Poznávají, jak se lidé sdružují,
baví, jakou vytvářejí kulturu. Seznamují se se základními právy a povinnostmi, ale i s problémy, které provázejí soužití lidí, celou společnost nebo i svět (globální problémy). Celý tematický okruh tak směřuje k prvotním poznatkům a dovednostem budoucího občana demokratického státu.

Je možné tradičně vytvářet jeden předmět v 1. - 3. ročníku (tj. přiřazovat očekávaným výstupům pro 1. období vhodné učivo vybrané z jednotlivých tematických okruhů) a dva předměty ve 4. a 5. ročníku (tj. tematické okruhy 1, 2 a 3 využít jako základ pro Vlastivědu a okruhy 4 a 5 pro Přírodovědu), je však možné vytvářet jen jeden předmět i ve 4. a 5. ročníku nebo jeden souvislý předmět od 1. do 5. ročníku. Není nutno se vždy striktně držet tematických okruhů, podle potřeby je lze různě strukturovat, propojovat učivo a přiřazovat ho k očekávaným výstupům.

V tematickém okruhu Lidé a čas se žáci učí orientovat v dějích a v čase. Poznávají, jak a proč se čas měří, jak události postupují v čase a utvářejí historii věcí a dějů. Učí se poznávat, jak se život a věci vyvíjejí a jakým změnám podléhají v čase. V tematickém okruhu se vychází od nejznámějších událostí v rodině, obci a regionu a postupuje se k nejdůležitějším okamžikům v historii naší země.

Podstatou tematického okruhu je vyvolat u žáků zájem o minulost, o kulturní bohatství regionu i celé země. Proto je důležité, aby žáci mohli samostatně vyhledávat, získávat a zkoumat informace z dostupných zdrojů, především pak od členů své rodiny i od lidí v nejbližším okolí, aby mohli společně navštěvovat památky, sbírky regionálních i specializovaných muzeí, veřejnou knihovnu atd.

V tematickém okruhu Rozmanitost přírody žáci poznávají Zemi jako planetu sluneční soustavy, kde vznikl a rozvíjí se život. Poznávají velkou rozmanitost i proměnlivost živé i neživé přírody naší vlasti. Jsou vedeni k tomu, aby si uvědomili, že Země a život na ní tvoří jeden nedílný celek, ve kterém jsou všechny hlavní děje ve vzájemném souladu a rovnováze, kterou může člověk snadno narušit a velmi obtížně obnovovat. Na základě praktického poznávání okolní krajiny a dalších informací se žáci učí hledat důkazy o proměnách přírody, učí se využívat a hodnotit svá pozorování a záznamy, sledovat vliv lidské činnosti na přírodu, hledat možnosti, jak ve svém věku přispět k ochraně přírody, zlepšení životního prostředí a k trvale udržitelnému rozvoji.

V tematickém okruhu člověk a jeho zdraví žáci poznávají především sebe na základě poznávání člověka jako živé bytosti, která má své biologické a fyziologické funkce a potřeby. Poznávají, jak se člověk vyvíjí a mění od narození do dospěosti, co je pro člověka vhodné a nevhodné z hlediska denního režimu, hygieny, výživy, mezilidských vztahů atd. Získávají základní poučení o zdraví a nemocech, o zdravotní prevenci i první pomoci a o bezpečném chování v různých životních situacích, včetně mimořádných událostí, které ohrožují zdraví jedinců i celých skupin obyvatel. Žáci si postupně uvědomují, jakou odpovědnost má každý člověk za své zdraví a bezpečnost i za zdraví jiných lidí. Žáci docházejí k poznání, že zdraví je nejcennější hodnota v životě člověka. Potřebné vědomosti a dovednosti získávají tím, že pozorují názorné pomůcky, sledují konkrétní situace, hrají určené role a řeší modelové situace.

Cílové zaměření vzdělávací oblasti

Vzdělávání v dané vzdělávací oblasti směřuje k utváření a rozvíjení klíčových kompetencí tím, že
vede žáka k:
- utváření pracovních návyků v jednoduché samostatné i týmové činnosti
- orientaci ve světě informací a k časovému a místním propojování historických, zeměpisných a kulturních informací
- rozšiřování slovní zásoby v osvojovaných tématech, k pojmenovávání pozorovaných skutečností a k jejich zachycení ve vlastních projevech, názorech a výtvorech
- poznávání a chápání rozdílů mezi lidmi, ke kulturnímu a tolerantnímu chování a jednání na základě společně vytvořených a přijatých nebo obecně uplatňovaných pravidel soužití, k plnění povinností a společných úkolů
- samostatnému a sebevědomému vystupování a jednání, k efektivní, bezproblémové a bezkonfliktní komunikaci i v méně běžných situacích, k poznávání a ovlivňování své jedinečnosti (možností a limitů)
- utváření ohleduplného vztahu k přírodě i kulturním výtvorům a k hledání možností aktivního uplatnění při jejich ochraně
- přirozenému vyjadřování pozitivních citů ve vztahu k sobě i okolnímu prostředí
- objevování a poznávání všeho, co jej zajímá, co se mu líbí a v čem by v budoucnu mohl uspět
- poznávání podstaty zdraví i příčin nemocí, k upevňování preventivního chování, účelného rozhodování a jednání v různých situacích ohrožení vlastního zdraví a bezpečnosti i zdraví a bezpečnosti druhých

Člověk a jeho svět

Charakteristika předmětu

Obor svým zaměřením vychází z charakteristiky vzdělávací oblasti.

Průřezová témata pokrývaná předmětem

Člověk a společnost

Charakteristika oblasti

Vzdělávací oblast člověk a společnost v základním vzdělávání vybavuje žáka znalostmi a dovednostmi potřebnými pro jeho aktivní zapojení do života demokratické společnosti. Vzdělávání směřuje k tomu, aby žáci poznali dějinné, sociální a kulturně historické aspekty života lidí v jejich
rozmanitosti, proměnlivosti a ve vzájemných souvislostech. Seznamuje žáky s vývojem společnosti a s důležitými společenskými jevy a procesy, které se promítají do každodenního života a mají vliv na utváření společenského klimatu. Zaměřuje se na utváření pozitivních občanských postojů, rozvíjí vědomí přináležitosti k evropskému civilizačnímu a kulturnímu okruhu a podporuje přijetí hodnot, na nichž je současná demokratická Evropa budována. Důležitou součástí vzdělávání v dané vzdělávací oblasti je prevence rasistických, xenofobních a extrémistických postojů, výchova k toleranci a respektování lidských práv, k rovnosti mužů a žen a výchova k úctě k přírodnímu a kulturnímu prostředí i k ochraně uměleckých a kulturních hodnot.

Ve vzdělávací oblasti člověk a společnost se u žáků formují dovednosti a postoje důležité pro aktivní využívání poznatků o společnosti a mezilidských vztazích v občanském životě. Žáci se učí rozpoznávat a formulovat společenské problémy v minulosti i současnosti, zjišťovat a zpracovávat informace nutné pro jejich řešení, nacházet řešení a vyvozovat závěry, reflektovat je a aplikovat v reálných životních situacích.
Vzdělávací oblast člověk a společnost zahrnuje vzdělávací obory Dějepis a Výchova k občanství. Ve svém vzdělávacím obsahu navazuje přímo na vzdělávací oblast člověk a jeho svět.

Přesahy dané vzdělávací oblasti se promítají i do jiných vzdělávacích oblastí a do celého života školy a mají přímou vazbu zejména na společenskovědní část vzdělávacího oboru Zeměpis, který je v zájmu zachování jeho celistvosti umístěn ve vzdělávací oblasti člověk a příroda.
Vzdělávací obor Dějepis přináší základní poznatky o konání člověka v minulosti. Jeho hlavním posláním je kultivace historického vědomí jedince a uchování kontinuity historické paměti, především ve smyslu předávání historické zkušenosti. Důležité je zejména poznávání dějů, skutků a jevů, které zásadním způsobem ovlivnily vývoj společnosti a promítly se do obrazu naší současnosti. Důraz je kladen především na dějiny 19. a 20. století, kde leží kořeny většiny současných společenských jevů.

Významně se uplatňuje zřetel k základním hodnotám evropské civilizace. Podstatné je rozvíjet takové časové a prostorové představy i empatie, které umožňují žákům lépe proniknout k pochopení historických jevů a dějů. Žáci jsou vedeni k poznání, že historie není jen uzavřenou minulostí ani shlukem faktů a definitivních závěrů, ale je kladením otázek, jimiž se současnost prostřednictvím minulosti ptá po svém vlastním charakteru a své možné budoucnosti. Obecné historické problémy jsou konkretizovány prostřednictvím zařazování dějin regionu i dějin místních.

Vzdělávací obor Výchova k občanství se zaměřuje na vytváření kvalit, které souvisejí s orientací žáků v sociální realitě a s jejich začleňováním do různých společenských vztahů a vazeb. Otevírá cestu k realistickému sebepoznání a poznávání osobnosti druhých lidí a k pochopení vlastního
jednání i jednání druhých lidí v kontextu různých životních situací. Seznamuje žáky se vztahy v rodině a širších společenstvích, s hospodářským životem, činností důležitých politických institucí a orgánů a s možnými způsoby zapojení jednotlivců do občanského života. Učí žáky respektovat a uplatňovat mravní principy a pravidla společenského soužití a přebírat odpovědnost za vlastní názory, chování a jednání i jejich důsledky. Rozvíjí občanské a právní vědomí žáků, posiluje smysl jednotlivců pro osobní i občanskou odpovědnost a motivuje žáky k aktivní účasti na životě demokratické společnosti.

Cílové zaměření vzdělávací oblasti

Vzdělávání v dané vzdělávací oblasti směřuje k utváření a rozvíjení klíčových kompetencí tím, že
vede žáka k:
- rozvíjení zájmu o současnost a minulost vlastního národa i jiných kulturních společenství, k utváření a upevňování vědomí přináležitosti k evropské kultuře
- odhalování kořenů společenských jevů, dějů a změn, k promýšlení jejich souvislostí a vzájemné podmíněnosti v reálném a historickém čase
- hledání paralel mezi minulými a současnými událostmi a k jejich porovnávání s obdobnými či odlišnými jevy a procesy v evropském a celosvětovém měřítku
- utváření pozitivního hodnotového systému opřeného o historickou zkušenost
- rozlišování mýtů a skutečnosti, k rozpoznávání projevů a příčin subjektivního výběru a hodnocení faktů i ke snaze o objektivní posouzení společenských jevů současnosti i minulosti
- vytváření schopnosti využívat jako zdroj informací různorodé verbální i neverbální texty společenského a společenskovědního charakteru
- rozvíjení orientace v mnohotvárnosti historických, sociokulturních, etických, politických, právních a ekonomických faktů tvořících rámec každodenního života; k poznávání a posuzování každodenních situací a událostí ve vzájemných vazbách a širších souvislostech včetně
souvislostí mezinárodních a globálních
- úctě k vlastnímu národu i k jiným národům a etnikům; k rozvíjení respektu ke kulturním či jiným odlišnostem (zvláštnostem) lidí, skupin i různých společenství
- získávání orientace v aktuálním dění v ČR, EU a ve světě, k rozvíjení zájmu o veřejné záležitosti
- utváření vědomí vlastní identity a identity druhých lidí, k rozvíjení realistického sebepoznávání a sebehodnocení, k akceptování vlastní osobnosti i osobnosti druhých lidí
- utváření pozitivních vztahů k opačnému pohlaví v prostředí školy i mimo školu, k rozpoznávání stereotypního nahlížení na postavení muže a ženy v rodině, v zaměstnání i v politickém životě, k vnímání předsudků v nazírání na roli žen ve společnosti
- rozpoznávání názorů a postojů ohrožujících lidskou důstojnost nebo odporujících základním principům demokratického soužití; ke zvyšování odolnosti vůči myšlenkové manipulaci
- uplatňování vhodných prostředků komunikace k vyjadřování vlastních myšlenek, citů, názorů a postojů, k zaujímání a obhajování vlastních postojů a k přiměřenému obhajování svých práv

Dějepis

Charakteristika předmětu

Vzdělávací obor dějepis je zařazen do vzdělávací oblasti „Člověk a společnost“. Vyučuje se jako samostatný předmět v 6., 7., 8. a 9. ročníku ZŠ a to 2 hodiny týdně.
Výuka dějepisu otevírá žákům pohled na hlavní období dějinného vývoje lidstva a vlastního národa, seznamuje je s významnými historickými událostmi a osobnostmi, které ovlivnily život předcházejících generací a mají význam i pro orientaci v současném společenském životě. Výuka dějepisu by měla směřovat k:
rozvíjení kritického myšlení a logického uvažování
seznámení s postupnými změnami ve způsobu života lidí v dějinném vývoji
rozvíjení zájmu o současnost i minulost vlastního národa i jiných kulturních společenství, utváření a upevňování vědomí přináležitosti k evropské kultuře
osvojování hlavních historických pojmů, skutků a jevů, orientace v historickém čase a pochopení vzájemných vztahů dějinných událostí (příčiny a důsledky)
seznámení se s vybranými kapitolami lokálních dějin a jejich širšími souvislostmi
získávání a rozvíjení dovedností pracovat se zdroji historických informací
rozvíjení schopnosti vést dialog, prokázání schopnosti obhajovat své názory a stanoviska
utváření pozitivního hodnotového systému opřeného o historickou zkušenost
získání úcty ke kulturnímu dědictví lidstva a vlastního národa
získání úcty k vlastnímu národu i k jiným národům a etnikům, k rozvíjení respektu ke kulturním či jiným odlišnostem lidí, skupin i různých společenství  

Průřezová témata pokrývaná předmětem

Výchova k občanství

Charakteristika předmětu

Vzdělávací obor je určen žákům 6. – 9. ročníku v rozsahu 1 vyučovací hodiny týdně.
Vybavuje žáky znalostmi a dovednostmi potřebnými pro jejich aktivní zapojení do života v demokratické společnosti. Seznamuje žáky s důležitými společenskými jevy a procesy, které se promítají do každodenního života a mají vliv na utváření společenského klimatu. Zaměřuje se na utváření pozitivních občanských postojů, rozvíjí vědomí přináležitosti k evropskému civilizačnímu a kulturnímu okruhu a podporuje přijetí hodnot, na nichž je současná demokratická Evropa budována. Důležitou součástí vzdělávání je prevence rasistických, xenofobních a extrémistických postojů, výchova k toleranci a respektování lidských práv, k rovnosti mužů a žen a výchova k úctě k přírodnímu a kulturnímu prostředí i k ochraně uměleckých a kulturních hodnot.
Výchova k občanství se zaměřuje zejména na schopnost žáků orientovat se v sociální realitě související s jejich začleňováním do různých společenských vztahů a vazeb. Otevírá cestu k realistickému sebepoznání a poznávání osobnosti druhých lidí a k pochopení vlastního jednání i jednání druhých lidí v kontextu různých životních situací. Seznamuje žáky se vztahy v rodině a širších společenstvích, s hospodářským životem, činností důležitých politických institucí a orgánů a s možnými způsoby zapojení jednotlivců do občanského života. Učí je respektovat a uplatňovat mravní principy a pravidla společenského soužití a přebírat odpovědnost za vlastní názory, chování a jednání i jejich důsledky. Rozvíjí občanské a právní vědomí žáků, posiluje smysl jednotlivců pro osobní i občanskou odpovědnost a motivuje žáky k aktivní účasti na životě demokratické společnosti.

Průřezová témata pokrývaná předmětem

Člověk a příroda

Charakteristika oblasti

Vzdělávací oblast člověk a příroda zahrnuje okruh problémů spojených se zkoumáním přírody. Poskytuje žákům prostředky a metody pro hlubší porozumění přírodním faktům a jejich zákonitostem. Dává jim tím i potřebný základ pro lepší pochopení a využívání současných technologií
a pomáhá jim lépe se orientovat v běžném životě.

V této vzdělávací oblasti dostávají žáci příležitost poznávat přírodu jako systém, jehož součásti jsou vzájemně propojeny, působí na sebe a ovlivňují se. Na takovém poznání je založeno i pochopení důležitosti udržování přírodní rovnováhy pro existenci živých soustav, včetně člověka. Vzdělávací oblast také významně podporuje vytváření otevřeného myšlení (přístupného alternativním názorům),
kritického myšlení a logického uvažování.

Vzdělávací obory vzdělávací oblasti člověk a příroda, jimiž jsou Fyzika, Chemie, Přírodopis a Zeměpis, svým činnostním a badatelským charakterem výuky umožňují žákům hlouběji porozumět zákonitostem přírodních procesů, a tím si uvědomovat i užitečnost přírodovědných poznatků a jejich aplikací v praktickém životě. Zvláště významné je, že při studiu přírody specifickými poznávacími metodami si žáci osvojují i důležité dovednosti. Jedná se především o rozvíjení dovednosti soustavně, objektivně a spolehlivě pozorovat, experimentovat a měřit, vytvářet a ověřovat hypotézy o podstatě pozorovaných přírodních jevů, analyzovat výsledky tohoto ověřování a vyvozovat z nich závěry. Žáci
se tak učí zkoumat příčiny přírodních procesů, souvislosti či vztahy mezi nimi, klást si otázky (Jak? Proč? Co se stane, jestliže?) a hledat na ně odpovědi, vysvětlovat pozorované jevy, hledat a řešit poznávací nebo praktické problémy, využívat poznání zákonitostí přírodních procesů pro jejich předvídání či ovlivňování.

Ve výše zmíněných vzdělávacích oborech žáci postupně poznávají složitost a mnohotvárnost skutečnosti, podstatné souvislosti mezi stavem přírody a lidskou činností, především pak závislost člověka na přírodních zdrojích a vlivy lidské činností na stav životního prostředí a na lidské zdraví. Učí se zkoumat změny probíhající v přírodě, odhalovat příčiny a následky ovlivňování důležitých místních i globálních ekosystémů a uvědoměle využívat své přírodovědné poznání ve prospěch ochrany životního prostředí a principů udržitelného rozvoje. Komplexní pohled na vztah mezi člověkem a přírodou, jehož významnou součástí je i uvědomování si pozitivního vlivu přírody na citový život člověka, utváří - spolu s fyzikálním, chemickým a přírodopisným vzděláváním - také vzdělávání zeměpisné, které navíc umožňuje žákům postupně odhalovat souvislosti přírodních podmínek a života lidí i jejich společenství v blízkém okolí, v regionech, na celém území ČR, v Evropě i ve světě.

Vzdělávací obsah vzdělávacího oboru Zeměpis, který má přírodovědný i společenskovědní charakter, je v zájmu zachování celistvosti oboru umístěn celý v této vzdělávací oblasti. Vzdělávací oblast člověk a příroda navazuje na vzdělávací oblast člověk a jeho svět, která na
elementární úrovni přibližuje přírodovědné poznávání žákům 1. stupně základního vzdělávání, a kooperuje především se vzdělávacími oblastmi Matematika a její aplikace, člověk a společnost, člověk a zdraví a člověk a svět práce a přirozeně i s dalšími vzdělávacími oblastmi.

Cílové zaměření vzdělávací oblasti

Vzdělávání v dané vzdělávací oblasti směřuje k utváření a rozvíjení klíčových kompetencí tím, že vede žáka k:
- zkoumání přírodních faktů a jejich souvislostí s využitím různých empirických metod poznávání (pozorování, měření, experiment) i různých metod racionálního uvažování
- potřebě klást si otázky o průběhu a příčinách různých přírodních procesů, správně tyto otázky formulovat a hledat na ně adekvátní odpovědi
- způsobu myšlení, které vyžaduje ověřování vyslovovaných domněnek o přírodních faktech více nezávislými způsoby
- posuzování důležitosti, spolehlivosti a správnosti získaných přírodovědných dat pro potvrzení nebo vyvrácení vyslovovaných hypotéz či závěrů
- zapojování do aktivit směřujících k šetrnému chování k přírodním systémům, k vlastnímu zdraví i zdraví ostatních lidí
- porozumění souvislostem mezi činnostmi lidí a stavem přírodního a životního prostředí
- uvažování a jednání, která preferují co nejefektivnější využívání zdrojů energie v praxi, včetně co nejširšího využívání jejích obnovitelných zdrojů, zejména pak slunečního záření, větru, vody a biomasy
- utváření dovedností vhodně se chovat při kontaktu s objekty či situacemi potenciálně či aktuálně ohrožujícími životy, zdraví, majetek nebo životní prostředí lidí

Fyzika

Charakteristika předmětu

Obsahové, časové a organizační vymezení
Učební obora fyzika je koncipován jako dvouhodinový pro 6. – 9. ročník, navazuje v mnoha směrech na M, CH, Př, Z. Spolu s nimi vede k poznávání a vysvětlení přírodních jevů jako celků rozvíjí schopnost pozorovat, vyvozovat závěry a aplikovat je v denním životě. Učí vyvozovat hypotézy, jejich ověřování a vysvětlení souvislostí s jinými jevy.
Výuka je směřována v šestém až devátém ročníku zejména:
a) k vytvoření zájmu o poznávání, vysvětlování a pochopení fyzikálních jevů,
b) v úzké návaznosti na matematiku učí využít výpočtů pro praktický život, učí práci s elektronickými médii,
c) k vytvoření ucelené představy o významu fyzikálních výzkumů jako prostředků využívání přírodních jevů, jejich ovlivňování a předvídání z hlediska potřeb člověka a to zejména z pohledu do budoucnosti.
Vzdělávací obsah vzdělávacího oboru Člověk a příroda – Fyzika je rozdělen do sedmi tématických okruhů:
Látky a tělesa
Pohyb těles, síly
Mechanické vlastnosti kapalin
Energie
Zvukové děje
Elektromagnetické a světelné děje
Vesmír
V tematickém celku Látky a tělesa se žáci seznámí s měřením důležitých fyzikálních veličin charakterizující látky pomocí vhodně zvolených měřidel. Seznámí se Brownovým pohybem a difúzí. Na základě změny teploty předpoví změnu délky a objemu tělesa.
V tematickém celku Pohyb těles, síly se seznání s druhy pohybu těles vzhledem k jinému tělesu, s rychlostí, drahou, časem. Změří velikost působící síly, určí její směr a výslednici sil.
V tematickém celku Mechanické vlastnosti kapalin učí se pracovat s teorií Pascalova zákona a vlastnostmi z toho vyplývajícími. Seznámí se s hydrostatickým a atmosférickým tlakem. Seznámí se Archimédovým zákonem.
V tematické celku Energie rozlišuje různé formy energie a vztahy mezi nimi. Orientuje se ve výpočtech související s touto látkou. Seznámí se s přeměnami skupenství a obnovitelnými a neobnovitelnými zdroji energie.
V tematickém celku Zvukové děje analyzuje a rozpoznává ve svém okolí zdroje zvuku a závislost na prostředí pro šíření zvuku.
V tematickém celku Elektromagnetické a světelné děje sestaví správně elektrický obvod podle schématu rozliší druhy elektrického proudu, změří jeho velikost i velikost el. napětí.
Rozliší el. vodič, izolant a polovodič na základě jejich vlastností se známí se s Ohmovým zákonem a výpočty z něho vyplývajícími. Využívá zákona o přímočarém šíření světla v optickém prostředí a zákona odrazu světla při řešení problémů a úloh. Seznámí se s druhy čoček.
V tematickém celku Vesmír doplňuje si vědomosti o sluneční soustavě a hvězdách.

Obor napomáhá realizaci klíčových kompetencí:
1) kompetence k učení
• uči se orientaci v učebnici podle schématického členění,
• porozumět textu, dělat z něj poznámky a výpisy
• chápat nové učivo a naléz v něj věci podstatné a doplňující
• učí se vytvářet systém souvisejících poznatků,
• samostatně zpracovávat úkoly ve cvičení
• čte odborný text a hledá v něm dílčí informace
• klade otázky, které vedou k pochopení učiva
vychází ze smyslového poznání přírodních fyzikálních jevů, nutnosti exaktního přístupu (měření, výpočty) k získání informací a jejich využití k další činnosti
2) kompetence komunikativní a sociální
uči se prostřednictvím pojmů, které jsou v učebnici zaváděny,
• pomocí symboliky vyjadřuje vztahy, grafy, tabulky, schémata ….
• uči se vyjadřovat stručně a věcně správně
• učí se přehledně vyjadřovat písemně i graficky
• učí se vecně diskutovat nad fyzikálními problémy a správně argumentovat
učí spolupráci v týmu při zjišťování informací či zkoumání jevů, uplatňování vlastního názoru a respektování názoru ostatních, rozdělení pracovních činností a společné sestavování výsledků
3) kompetence k řešení problémů
• učí se porozumět problému, posoudit své vědomosti a dovednosti k jeho řešení
• učí se strategii řešení
• učí se správnému pořadí kroků k vyřešení problému
ze smyslového poznání přechází k činnostem v oblasti pojmů, chápání souvislostí a na jejich základě vyvození nových poznatků a zákonitostí či variant řešení
4) kompetence pracovní
• učí se vytvářet metodiku práce ve skupině, její rozdělení a následnou koordinaci práce všech členů skupiny
• učí se vytvářet sebehodnocení, porovnání s doposud dosaženýni poznatky
• vytváří si dovednost s fyzikálními přístroji, kontroluje jejich funkci, dovede provést jednoduché pokusy podle návodu učitele, podle textu nebo samostatně,
• učí se trpělivosti, pečlivosti a přesnosti při práci
• učí se odhadnout důsledky svého jednání
• dbá na svoji bezpečnost, bezpečnost druhých a zachází šetrně s technikou a dbá návodů k používání pomůcek
učí se zvládat základní měřící nástroje a přístroje, využívat je k objektivnímu získávání informací, vyhodnocování dat. V návaznosti na práci s PC učí využívat elektronická média k vyhodnocení zadaných měření a zpracování výsledků.
5) kompetence občanské
• chápe poznatky fyziky jako výsledek usilovné práce jiných lidí z předcházejících generací a vytváří si úctu k práci jiných
• nachází přímé využití získaných poznatků v běžném životě i prostřednictvím mezipředmětových vazeb
vede k poznání možností fyzikálního výzkumu ve prospěch člověka z krátko i dlouhodobého hlediska, pochopení nutnosti zkoumání přírodních fyzikálních jevů jako možnosti předvídání možných následků (záření, ozónová vrstva skleníkový efekt, hurikány, globální oteplení a jiné ).
Metody k dosažení kompetencí:
• motivovat
• příjemné pracovní prostředí
• dbát, aby se mu ve škole líbilo
• připravovat mu práci podle jeho možností
• nepřetěžovat povinnostmi
• hodnosti především pozitivně a povzbudivě
• učit ho diskutovat věcně a k problém
• + pravidelná a důsledná příprava žáků
• + úsilí žáků
• + systematická práce žáků
• + odpovědnost za vlastní výsledky žáků
• + pořádnost, pečlivost žáků
• + radost po úspěšné, usilovné práci všech

Specifické cíle vyučování fyziky:
• poznávací – pojmy, zákony, historie, užití
• operační – dovednost, získávat informace měřením, pozorováním, pokusem, zpracovat informace
• hodnotové – volní vlastnosti, úcta k práci jiných, ekologické chování, kultura vyjadřování

Průřezová témata pokrývaná předmětem

Chemie

Charakteristika předmětu

Vzdělávací obor chemie je realizován v 8. a 9. ročníku v návaznosti a v úzké spolupráci se vzdělávacími obory fyzika, přírodopis a zeměpis. K nejdůležitějším cílům oboru patří vedení žáků k poznávání přírody jako systému, chápání důležitosti udržování přírodní rovnováhy, uvědomování si užitečnosti přírodovědných poznatků a jejich aplikací v praktickém životě, rozvíjení dovednosti objektivně a spolehlivě pozorovat, experimentovat, vytvářet a ověřovat hypotézy, vyvozovat z nich závěry a interpretovat je. Žáci se učí rozlišovat příčiny chemických dějů, souvislosti a vztahy mezi nimi, předvídat a ovlivňovat je, především v souvislosti s řešením praktických problémů.
Výuka chemie je specificky směřována k:
- podchycení a rozvíjení zájmu o poznávání základních chemických pojmů a zákonitostí na příkladech různých chemických látek a jejich reakcí s využíváním jednoduchých chemických pokusů, řešení problémů a zdůvodňování správného jednání v praktických situacích;
- vytváření potřeb objevovat a vysvětlovat chemické jevy, zdůvodňovat vyvozené závěry a získané poznatky využívat k rozvíjení odpovědných občanských postojů;
- získávání a upevňování dovednosti pracovat podle pravidel bezpečné práce s chemikáliemi a dovednosti poskytnout první pomoc při úrazech s nebezpečnými látkami;
Výuka chemie přispívá k utváření a rozvíjení klíčových kompetencí např. takto:
Kompetence k učení:
Učí různým metodám poznávání přírodních objektů, procesů, vlastností a jevů. Učí zpracovávat informace z hlediska důležitosti a objektivity a využívat je k dalšímu učení.
Kompetence k řešení problémů:
Učí přecházet od smyslového poznávání k poznávání založeném na pojmech, teoriích a modelech, chápat vzájemné souvislosti a zákonitosti. Učí poznatky zobecňovat a aplikovat v životě. Učí logicky vyvozovat a předvídat specifické závěry z přírodních zákonů. Rozvíjí schopnost objevovat a formulovat problém a hledat varianty řešení.
Kompetence komunikativní:
Vede k logickému vyjadřování a argumentaci, k přehlednému sdělování postupů a výsledků pozorování. Učí porozumět odborným textům a získávat informace z různých zdrojů (literatura, internet…).
Kompetence sociální:
Učí účinné spolupráci se spolužáky i s učitelem, vzájemné pomoci a společnému hledání řešení problémů.
Kompetence občanské:
Vede k poznání možnosti rozvoje i zneužití chemie a k odpovědnosti za zachování životního prostředí.
Kompetence pracovní:
Učí optimálně plánovat a provádět pozorování a pokus a vyhodnocovat získaná data. Seznamuje se zásadami bezpečnosti a ochrany zdraví.

Průřezová témata pokrývaná předmětem

Přírodopis

Charakteristika předmětu

Vzdělávací obor přírodopis je složen z botaniky, zoologie, somatologie a geologie, včetně základů ekologie a etologie. Je koncipován na čtyři roky, při dvouhodinové týdenní dotaci.
Hlavní cíle:
1) poznání přírody jako uceleného rovnovážného systému
2) uvědomění si nutnosti znalosti přírody a aplikace těchto poznatků v životě
3) rozvíjení schopnosti pozorovat, experimentovat, vyvozovat poznatky a souvislosti
Výuka je směrována
- k vytvoření kladného vztahu k přírodě jako základu rovnováhy života, pochopení základních ( hlavních ) vztahů, na nichž je založen život na Zemi
- k chápání vývoje života jako nepřetržitého procesu, jehož je člověk nedílnou součást,í a rozvíjení kladných občanských postojů, zejména v souvislosti s negativními důsledky lidské činnosti pro přírodu
- k využívání získaných poznatků a závěrů v kladném smyslu jak ve vztahu k přírodě, tak i organismům a lidem.
Klíčové kompetence
Kompetence k učení
Osvojit si obecné termíny, symboly a znaky tohoto oboru
Vyhledávat v zadání slovních a logických úloh relevantní údaje
V týmu i samostatně experimentovat a porovnávat dosažené výsledky.
Kompetence k řešení problémů
Hledat vlastní postup při řešení problémů.
Získávat potřebné informace, které jsou potřebné k dosažení cíle.
Vyjadřovat závěry na základě ověřených výsledků a umět je obhajovat.
Kompetence komunikativní
Při společné práci komunikovat způsobem, který umožní kvalitní spolupráci a tak i dosažení společného cíle.
Kompetence sociální a personální
Stanovovat pravidla pro práci skupiny i samostatnou práci a dodržovat je.
Vytváření příjemné atmosféry v týmu – ohleduplnost, úcta k druhým.
Přispívat k diskusi – efektivně spolupracovat, vnímat zkušenosti druhých.
Sebedůvěra, samostatný rozvoj.
Kompetence občanské
Chápat základní ekologické souvislosti a pohlížet na ně komplexně.
Poskytovat podle svých možností účinnou pomoc a chovat se zodpovědně v krizových situacích.
Pochopit výhody dodržování pravidel zdravého životního stylu.
Kompetence pracovní
Přistupovat kriticky k výsledkům, které dosáhl.
Naučit se stanovovat si kritéria hodnocení vlastní práce.
Dodržovat pravidla hygieny bezpečnosti práce.

Průřezová témata pokrývaná předmětem

Zeměpis

Charakteristika předmětu

Obsahové, časové a organizační vymezení:
Samostatný vyučovací předmět Zeměpis vychází obsahově ze vzdělávací oblasti Člověk a příroda a ze vzdělávacího oboru Zeměpis (Geografie) v RVP ZV. Integruje také tato průřezová témata, která představují v RVP ZV: Osobnostní a sociální výchova, Výchova demokratického občana, Výchova k myšlení v evropských a sociálních souvislostech, Multikulturní výchova, Environmentální výchova a Mediální výchova. Zeměpis se realizuje rovněž v úzké koordinaci s dalšími vyučovacími předměty, se kterými integruje některá související témata (Fyzika, Chemie, Přírodopis, Dějepis, Výchova k občanství, Výtvarná výchova). Tento komplexní přístup Zeměpisu naučí žáky pracovat v širším okruhu vzájemných tematických souvislostí a s více zdroji informací.
V poznatkové oblasti si žáci osvojují základní vědomosti o Zemi jako o vesmírném tělese, o znázornění povrchu Země (glóbus, mapy). Získávají základní vědomosti o přírodních, společenských, hospodářských, politických a kulturních poměrech své vlasti a obce. Získávají důležité poznatky o světadílech a oceánech, o státech světa a současných globálních problémech lidstva. Rozšiřují si poznatky o krajinné sféře a životním prostředí z jiných předmětů. V činnostní oblasti žáci získávají dovednosti potřebné pro práci s mapami, statistickými daty a s informačními materiály a orientují se v nich. Učí se samostatně vyhledávat a třídit informace z různých zdrojů. Naučí se obhajovat výsledky své práce, přiznávat chyby, komunikovat s lidmi, hledat cesty ke správnému řešení, chápat pojmy demokracie, evropanství, morálka, národní kultura, vlastenectví... Naučí se spolupracovat se spolužáky při řešení úkolů a problémů, a tím si vytvářet i vlastní postoj k ostatním lidem. Žáci jsou také vedeni k vytváření kladných postojů ke vzdělávání na základě úspěchů z vlastní činnosti a iniciativy.
Zeměpis je vyučovací předmět, který se snaží charakterizovat různá území, rozmístění lidí, jevů a událostí v prostředí. Studuje vztahy mezi člověkem a prostředím, uvádí žáky do hlavních přírodních, hospodářských a sociálních podmínek a seznamujese životem lidí v jednotlivých světadílech, v Evropě, na území České republiky, místní oblasti a v blízkém území místní krajiny. Umožňuje žákům orientovat se v současném světě a v problémech současného lidstva, umožňuje také si uvědomovat civilizační rizika a spoluzodpovědnost za kvalitu života na Zemi, vztah lidí k přírodnímu i společenskému prostředí.
Vyučovací předmět Zeměpis disponuje touto časovou dotací:
6.ročník 2 hodiny týdně
7.ročník 2 hodiny týdně
8.ročník 2 hodiny týdně
9.roční 2 hodiny týdně
Organizace výuky:
Ve vyučovacím oboru Zeměpis se používají zejména tyto formy výuky: výkladové hodiny propojené školními diskuzemi a debatami, plánovací hry, školní konference, dílny (studia), hodiny s problémově pojatou výukou, školní projekty, terénní výuka (cvičení a pozorování v terénu, zeměpisné exkurze). Při výuce jsou podle potřeby používány učebnicové tituly, pracovní sešity a příručky, časopisecké tituly, knižní tituly ze školní knihovny, elektronické informační zdroje, učebnice a atlasy určené pro výuku Zeměpisu v základní škole a ve víceletých gymnáziích.
Vyučovací předmět Zeměpis využívá ve většině případů samostatnou odbornou učebnu, zařízenou odpovídajícím materiálním vybavením. Projektová výuka a některé další formy výuky (dílny) se uskutečňují také v odborné počítačové učebně. Žáci pracují v těchto učebnách v rámci celé třídy, v jednotlivých skupinách i individuálně, ve vzájemné spolupráci i samostatně na zadaných úkolech. Terénní výuka se uskutečňuje v podobě zeměpisných cvičení a pozorování v bezprostředním okolí školy, případně komplexní geografické exkurze ve vybraných vzdálenějších lokalitách. Při praktických činnostech v terénu se celá třída rozděluje na jednotlivé pracovní skupiny.
Výchovné a vzdělávací strategie vyučovacího předmětu:
Realizace vyučovacího předmětu Zeměpis ve školní praxi nabízí uplatnění širokého spektra tradičních, méně tradičních i inovačních metod, forem, technik, technologií a postupů ve výuce. Kromě frontální výuky s použitím tradičních zeměpisných pomůcek (glóbus, kompas, buzola, nástěnné a atlasové mapy, atlasy, modely, katalogy, videosnímky, animované počítačové sekvence a jiné prvky audiovizuální techniky aj.) se uplatňují další kooperační formy výuky v odděleních, ve dvojicích (partnerská činnost), skupinová (týmová) výuka i různé individuální formy výuky. Při všech použitých metodách, formách, technikách, technologiích a postupech výuky se žáci učí v Zeměpisu klást základní geografické otázky postihující prostorové uspořádání světa, na polohu různých objektů a rozšíření jevů a procesů, na místo a prostor, na vztahy mezi člověkem a prostředím, na prostorové a logicky vzájemně související interakce: Kde to je? Proč jsou tyto geografické objekty umístěny právě v těchto místech? (Proč je to tam?) Jak se tyto geografické objekty do těchto míst dostaly? Jak vznikly? Jaké mají znaky a vlastnosti? Jak fungují? Proč je toto prostředí tak významné? Jaký to má vliv na okolí? Co se s těmito objekty má, může, musí nebo nesmí udělat? Jak by to mělo být uzpůsobeno vzájemnému užitku lidí a přírody? Zároveň se žáci učí na tyto otázky odpovídat, a také objevovat okolnosti a kvalitu prostředí, v němž žijí.
Potřebná data a další geografické informace vyhledávají žáci samostatně v tisku, na internetu, v odborných příručkách, encyklopediích a v dalších zdrojích. Jejich následné vyhodnocování a zpracování formou referátů, rešerší a dalších prací a výstupů určených pro osobní portfolio vede žáky k propojování získaných vědomostí, hledání možných řešení a k vyjádření vlastního stanoviska žáka. Využívání moderních vyučovacích technik a technologií napomáhá k upevnění a systematizaci vědomostí. Veškerý soubor didaktických technik ve vyučovacím předmětu Zeměpis usiluje motivovat žáky pro další učení a směřuje ke kritickému přístupu k různým zdrojům informací. Žáci jsou vedeni k jasnému, zřetelnému a srozumitelnému vyjadřování svých vědomostí, názorů a postojů. Z hlediska praktických činností a dovedností jsou vedeni k utváření pozitivního vztahu ke společenskému a pracovnímu prostředí, k vlastnímu zdraví a zdravému životnímu stylu.
Přínos Zeměpisu k utváření klíčových kompetencí:
Výuka zeměpisu má velký význam nejen pro vzdělávání jednotlivců, ale také v rámci environmentální, ekologické, globální a kulturní výchovy občanů. Vědomosti, dovednosti, návyky, postoje a hodnoty osvojované v Zeměpise tvoří nedílné východisko pro vnímání, osvojování klíčových kompetencí a pro orientaci v nich.
Kompetence k učení.
Učitel:
-zadává žákům referáty, k nimž žáci vyhledávají, sbírají, zpracovávají, třídí a hodnotí geografické informace a data v příslušných informačních zdrojích - na internetu, v rozhlasu, televizi, v odborných encyklopediích a časopisech (texty, obrázky, grafy, tabulky, mapy, statistiky...);
-získané poznatky propojuje se znalostmi dalších vzdělávacích oblastí, žáci si tak vytvářejí ucelenější představy o vztazích mezi přírodním a společenským prostředím, mezi přírodou a působením
člověka;
-pokládá žákům otázky vztažené ke způsobu a příčinám různých přírodních procesů, společně hledají řešení otázek a adekvátní odpovědi;
-předvádí manipulace s orientačními, topografickými a meteorologickými pomůckami (kompas, buzola, případně GPS, teploměr, srážkoměrapod.), s globusem, plány, mapami, atlasy, jízdními řády, grafy a se statistickými daty;
-kontroluje výsledky pozorování, měření a zkoumání a požaduje, aby je žáci samostatně zhodnotili a porovnali se svými dosavadními zkušenostmi, znalosmi a dovednostmi a formulovali patřičné závěry.
Kompetence k řešení problémů:
Učitel:
-vytváří s žáky na základě pozorování, osvojených znalostí a dosavadních zkušeností platformu nebo hypotézu k problému či k úkolu, žáci je ověřují praktickou činností, kladou otázky s geografickou tematikou a objevují problémy s tím související, řeší problémy na úrovni svých znalostí, ověřují správnost
řešení problémů, odpovídají na geografické otázky;
-usiluje se svými žáky o nalezení a pojmenování shodných, podobných a odlišných znaků geografických objektů, jevů a procesů, vyvozují společně patřičné závěry;
-pojmenuje podstatné lokální, regionální a globální problémy přírodní a společenské sféry, žáci o nich diskutují a usilují o vhodné způsoby řešení problémů, nenechají se odradit počátečními nezdary, sledují a hodnotí vlastní pokrok při zdolávání problémů.
Kompetence komunikativní.
Učitel:
-vyžaduje na žácích formulaci hypotéz, pojmenování problémů či vlastních názorů na konkrétní témata
přírodního a společenského prostředí, žáci uvádějí skutečnosti, ze kterých vyvozují své úsudky, vytvářejí si vlastní názory, formulují vlastní rozhodnutí a uplatňují v jednání své názory, využívají dostupné informační a komunikační prostředky, učí se výslovnosti vlastních zeměpisných jmen v cizích jazycích;
-konzultuje názory svých žáků, vede je ke vhodné argumentaci, společně spolupracují na řešení problémů a úloh;
-uskutečňuje a vede s žáky řízený dialog, žáci vyjadřují své myšlenky a názory v logických postupných krocích.
Kompetence sociální a personální.
Učitel:
-rozděluje pracovní úkoly ve skupině, žáci přijímají svou roli a ztotožňují se s ní, spolupracují při skupinové práci, vytvářejí si pozitivní vztah k práci, k odpovědnému přístupu k práci své i druhých, k zodpovědnosti za výsledky své činnosti, přijímají, diskutují a usměrňují názory druhých;
-hodnotí výsledky činnosti skupin i jednotlivců, navozuje sebekritiku, žáci chápou potřebu efektivní spolupráce.
Kompetence občanské.
Učitel:
-uvádí, vysvětluje, objasňuje a zdůvodňuje žákům na konkrétních příkladech nutnost ochrany přírodního a životního prostředí, žáci se zajímají o prostředí, v němž žijí, oceňují krásy přírody a historických a kulturních objektů, pociťují občanskou zodpovědnost za zachování životního prostředí a udržitelného života pro budoucí generace, chápou významy přírodních a společenských hodnot, vystupují aktivně a prakticky v jejich zájmu;
-učí své žáky praktické bezpečné orientaci a pohybu v přírodním terénu a v urbanizované krajině, chování a ochraně za mimořádných událostí, žáci uplatňují osvojené dovednosti i vědomosti a návyky
v osobním i veřejném životě;
-prezentuje fakta a argumenty pro utváření postojů a hodnot, které respektují rovnoprávnost všech lidí, vyjadřují demokratické přístupy v řešení společenských problémů, žáci poznávají tradice, zvyky a kutury lidí v jednotlivých světadílech a oblastech.
Kompetence pracovní:
Učitel:
-dohlíží na bezpečnou manipulaci žáků s pomůckami, nástroji, přístroji a materiály při jejich používání v učebnách i v terénní výuce, na dodržování stanovených a vymezených pravidel pracovních činností, žáci uplatňují osvojené dovednosti i vědomosti a návyky v osobním i veřejném životě;
-informuje své žáky o existenci a šíření moderních komunikačních, dopravních a výrobních technologií, které mají úzký vztah k orientaci, pohybu a pobytu v terénu, k cestování, k rozmístění výrobních a jiných aktivit v prostředí, k ochraně přírodního a životního prostředí, diskutuje o nich s žáky, žáci uplatňují osvojené vědomosti ve svém profesním životě;
-hodnotí kladně svědomitou a systematickou práci žáků.
Vzdělávací obsah vyučovacího předmětu
Tematický okruh Geografické informace, zdroje dat, kartografie a topografie prostupuje celým kurzem vyučovacího předmětu Zeměpis (Geografie) na 2. stupni základní školy (6.-9. ročník). V jeho rámci si žáci osvojují, postupně rozvíjejí a používají ve všech souvislostech komunikační geografický a kartografický jazyk. Učí se vyhledávat, srovnávat, hodnotit, sestavovat a používat informace geografického charakteru a zdroje dat v základních geografických, statistických a jiných médiích. V úvodu studia zeměpisu na 2. stupni základní školy (6. ročník) si žáci osvojují základy geografické kartografie a topografie. Žáci se učí účinně pracovat se základními informačními geografickými médii a zdroji dat (kartografické tištěné i elektronické produkty včetně leteckých snímků a dalších produktů dálkového průzkumu Země, internet, geografické informační systémy), osvojují si techniky a dovednosti při orientaci, pohybu a přežití v terénu.
Tematický okruh Přírodní obraz Země představuje základy planetárního a fyzického zeměpisu (geografie). Tematický celek Země a vesmírné těleso úzce kooperuje a integruje se vzdělávacím obsahem Fyziky, konkrétně s tematickým okruhem Vesmír a s tematickým okruhem Elektrické a světelné děje (zejména v tématech stín, zatmění Slunce a Měsíce). Proto jsou některé očekávané výstupy s tematikou vesmíru ve vztahu k planetě Zemi formulovány v RVP ZV nikoliv v oboru Zeměpis, ale v oboru Fyzika. Lze proto doporučit těsnou koordinaci Fyziky a Zeměpisu ve jmenovaných tématech, která se projeví v účinné redukci vzdělávací obsahu obou vyučovacích předmětů, ale především v lepším pochopení (z pozice žáků) prezentovaných vesmírných a planetárních procesů a jevů v oborových souvislostech.
V tematickém celku krajinná sféra se uvádějí základní systémové poznatky o struktuře krajinné a přírodní sféry. V tematických celcích systém přírodní sféry na planetární úrovnii a systém přírodní sféry na regionální úrovni se žáci seznamují s podstatnými znaky ve struktuře systému přírodní sféry - se zonalitou (geografická zonálnost podle zákonitostí šířkové pásmovitosti a výškové stupňovitosti) a azonalitou (azonální jevy závislé na stavbě přízemní části přírodní sféry) v rozmístění krajinných složek, a to:
1) na planetární úrovni, kterou představují geografické podnebné pásy a od nich se odvíjející příslušné přírodní zóny rostlinstva - geografická (šířková) vegetační pásma a výškové vegetační stupně (nazývané též „přírodní krajiny" - tropické deštné lesy, stepi, savany, tundry atd.);
2) na regionální úrovni, kterou představují již konkrétní přírodní oblasti, mající již výrazný individuální krajinný charakter, a proto jsou nazývány již vlastními geografickými jmény, například Alpy, Karpaty, Kaspická nížina, Krkonoše, Českomoravská vrchovina...
Tematický okruh Regiony světa se opírá především o srovnávací metodu v pohledu na prezentaci zásadních a podstatných přírodních a společenských objektů, jevů a procesů v odlišných oblastech světa a o rozvoj aktivních činností a dovedností při práci s vyhledáváním, tříděním a hodnocením geografických informací a zdrojů dat žáky. Vytvářejí se tak srovnávací kritéria pro vymezení a konkrétní ohraničení a lokalizaci regionů světa různých řádovostních úrovní, od úrovně světadílů až po region místní krajiny (okolí bydliště nebo školy). Pomocí specifikace a kategorizace modelových problémů přírodní, socioekonomické a technické sféry dospějeme při použití srovnávací metody k tomu, co je určitým skupinám regionů společné, co naopak výjimečné, specifické. Charakteristikou takto vymezených modelových regionů světa lze opět s pomocí srovnávací metody prezentovat obecnou podstatu, příčiny a možnosti řešení globálních ekonomických, sociálních, politických a environmentálních problémů současného světa, a to v konkrétních regionech různých úrovní. Při vyhledávání a hodnocení regionálních informací a souvislostí se žáci učí rozvíjet činnosti se základními informačními geografickými médii a zdroji dat, a také komunikovat mezi sebou.
Tematický okruh Společenské a hospodářské prostředí tvoří nosný vzdělávací obsah společenského a hospodářského zeměpisu (též socioekonomické, popřípadě humánní geografie). Je v úzkém kontextu s ostatními přírodními, ale zejména společenskými tématy, která jsou v moderní lidské společnosti součástí interdisciplinárního pojetí vědních oborů (etnografie, historie, sociologie, ekonomika, politologie, ale také lékařství, hygiena, technické obory, urbanismus, architektura, územní plánování, ekologie, environmentalistika aj. tematika), takže lze do jisté míry hovořit i v pozici základní školy o aplikované geografii. Uplatňuje se všude tam, kde lze v aplikované podobě hovořit o územním (prostorovém) rozmístění prezentovaných jevů společenského, popřípadě technického charakteru.
Zařazení tematického okruhu do 8.ročníku je částečně formální, neboť jeho obsah je průběžnou přirozenou součástí výuky regionálního zeměpisu. Obsah tohoto tematického celku je určen i pro ostatní ročníky konkrétní zařazení závisí na aktuálních potřebách a možnostech.
Takto pojatý vzdělávací obsah jmenovaného tematického okruhu úzce kooperuje a integruje se vzdělávacím obsahem tematiky, obsažené v RVP ZV ve vzdělávacích oblastech Člověk a společnost (Dějepis, Výchova k občanství), Člověk a zdraví (Výchova ke zdraví), Umění a kultura a Člověk a svět práce. Je evidentní, že zde existují i velmi úzké integrační vazby na většinu průřezových témat v RVP ZV.
Tematický okruh Životní prostředí představuje ve vyučovacím předmětu Zeměpis (Geografie) na základních školách elementární základy krajinné (geografické) ekologie (respektive geoekologie) a součást základů environmentalistiky. Problematika životního prostředí, prezentovaná geograficky jako pohled na rozmístění ekologických a environmentálních objektů, jevů a procesů v prostředí, nezahrnuje jen dosud tradičně chápanou interakci mezi člověkem a přírodním prostředím, ale i vlastní vývoj a rozvoj klimatu společenského prostředí jako nedílné a podstatné složky životního prostředí. Celý tematický okruh tak významně kooperuje a integruje s ostatními přírodovědnými a společenskými vyučovacími předměty a nabízí i široké možnosti pro uplatnění a rozvoj průřezových témat, obsažených v RVP ZV (zejména Environmentální výchova).
Tematický okruh Česká republika je regionálním zeměpisem vlasti a místního regionu. V tomto směru navazuje nejvíce na vlastivědu na 1. stupni základní školy, která je v RVP ZV součástí vzdělávací oblasti Člověk a jeho svět. Také tento tematický okruh úzce kooperuje a integruje na 2. stupni základních škol s ostatními přírodovědnými předměty, a také s Dějepisem a s Výchovou k občanství (vzdělávací oblast Člověk a společnost v RVP ZV). Nové pojetí regionálního zeměpisu České republiky a jeho určitá redukce ve vzdělávacím obsahu (oproštění od schematicky a encyklopedicky podávané systematiky regionů) vycházejí ze stejných přístupů, uvedených v komentáři k tematickému okruhu Regiony světa (uplatnění srovnávací metody, modelové regiony, samostatná činnost žáků při vyhledávání, třídění a hodnocení informací a zdrojů dat).
Tematický okruh Terénní geografická výuka, praxe a aplikace prolíná, podobně jako tematický okruh Geografické informace, zdroje dat, kartografie a topografie, celým kurzem vyučovacího předmětu Zeměpis (Geografie) na 2. stupni základních škol. Právě jeho vzdělávací obsah podporuje beze zbytku všude aktuálně avizovaný dovednostní a činnostní charakter stavby současného školního zeměpisu v pozicích RVP ZV a následně ŠVP ZV. Terénní geografická výuka, pravidelná cvičení a pozorování v místní krajině a vhodně plánované geografické exkurze, by měly být uplatňovány ve školním zeměpise při všech vhodných příležitostech, v každém ročním období. Jsou v nich obsaženy všechny pozorovací, srovnávací, experimentální, analytické i syntetizující prvky činností v geografické výuce na základní škole.
Metody a formy:
-metody motivační: rozhovor, vyprávění, demonstrace, diskuze, debata
-metody fixační: procvičování, opakování, samostatná cvičení, řešení úloh, sběr a přiměřená analýza informací
-metody expoziční: pokus a pozorování, porovnávání a posuzování, besedy, popis, plánovací hry, imitace a simulace přírodních jevů a procesů
-formy práce: kooperativní učení, školní projekty, problémové učení, aktivní (činnostní) učení, terénní výuka: zeměpisná cvičení a pozorování v terénu, komplexní exkurze
Pomůcky pro výuku zeměpisu:
glóbus, školní atlasy, mapy, odborná literatura, časopisy, encyklopedie, statistiky, fotografie, dalekohled, video, modely planet, kompas, buzola, jízdní řád, turistický průvodce, katalogy cestovních kanceláří, zeměpisné grafy a tabulky, teploměr aj.

Průřezová témata pokrývaná předmětem

Umění a kultura

Charakteristika oblasti

Vzdělávací oblast Umění a kultura umožňuje žákům jiné než pouze racionální poznávání světa a odráží nezastupitelnou součást lidské existence - umění a kulturu. Kulturu, jako procesy i výsledky duchovní činnosti, umožňující chápat kontinuitu proměn historické zkušenosti, v níž dochází k socializaci jedince a jeho projekci do společenské existence, i jako neoddělitelnou součást každodenního života (kultura chování, oblékání, cestování, práce). Umění, jako proces specifického poznání a dorozumívání, v němž vznikají informace o vnějším a vnitřním světě a jeho vzájemné provázanosti, které nelze formulovat a sdělovat jinými než uměleckými prostředky.
Vzdělávání v této oblasti přináší umělecké osvojování světa, tj. osvojování s estetickým účinkem. V procesu uměleckého osvojování světa dochází k rozvíjení specifického cítění, tvořivosti, vnímavosti jedince k uměleckému dílu a jeho prostřednictvím k sobě samému i k okolnímu světu.
Součástí tohoto procesu je hledání a nalézání vazeb mezi druhy umění na základě společných témat, schopnosti vcítit se do kulturních potřeb ostatních lidí a jimi vytvořených hodnot a přistupovat k nim s vědomím osobní účasti. V tvořivých činnostech jsou rozvíjeny schopnosti nonverbálního vyjadřování prostřednictvím tónu a zvuku, linie, bodu, tvaru, barvy, gesta, mimiky atp.
V etapě základního vzdělávání je oblast Umění a kultura zastoupena vzdělávacími obory Hudební výchova a Výtvarná výchova. Vzdělávací oblast lze rozšířit o doplňující vzdělávací obor Dramatická výchova, který je možno na úrovni školního vzdělávacího programu realizovat formou samostatného vyučovacího předmětu, projektu, kurzu apod. (viz kapitola 5.10) Na 1. stupni základního vzdělávání se žáci seznamují prostřednictvím činností s výrazovými prostředky a s jazykem hudebního a výtvarného umění, ale také umění dramatického a literárního.
S nimi se učí tvořivě pracovat, užívat je jako prostředků pro sebevyjádření. Poznávají zákonitosti tvorby, seznamují se s vybranými uměleckými díly, učí se je vzhledem ke svým zkušenostem chápat a výpovědi sdělované uměleckým dílem rozpoznávat a interpretovat.
S přechodem na 2. stupeň základního vzdělávání se otevírá cesta širšímu nazírání na kulturu a umění. Připomínají se historické souvislosti a společenské kontexty ovlivňující umění a kulturu. Inspirací k činnostem se stávají také díla literární a dramatická (divadlo, film), tvorba multimediální i samotné znakové systémy. Nalézání vztahů mezi jednotlivými druhy umění a uplatňování různorodosti výrazových prostředků při hledání variant řešení společně zvolených témat umožňují projekty. Ty otevírají společný prostor pro získání dovedností a poznatků překračujících rámec jednotlivých oborů a přispívají tak k osobitějšímu a originálnějšímu sebevyjádření i hlubšímu porozumění uměleckému dílu.
Hudební výchova vede žáka prostřednictvím vokálních, instrumentálních, hudebně pohybových a poslechových činností k porozumění hudebnímu umění, k aktivnímu vnímání hudby a zpěvu a jejich využívání jako svébytného prostředku komunikace. V etapě základního vzdělávání se tyto hudební činnosti stávají v rovině produkce, recepce a reflexe obsahovými doménami hudební výchovy. Hudební činnosti jako činnosti vzájemně se propojující, ovlivňující a doplňující rozvíjejí ve svém komplexu celkovou osobnost žáka, především však vedou k rozvoji jeho hudebnosti - jeho hudebních schopností, jež se následně projevují individuálními hudebními dovednostmi - sluchovými, rytmickými, pěveckými, intonačními, instrumentálními, hudebně pohybovými, hudebně tvořivými a poslechovými.
Prostřednictvím těchto činností žák může uplatnit svěj individuální hlasový potenciál při sólovém, skupinovém i sborovém zpěvu, své individuální instrumentální dovednosti při souborové hře a doprovodu zpěvního projevu, své pohybové dovednosti při tanci a pohybovém doprovodu hudby a v neposlední řadě je mu dána příležitost „interpretovat“ hudbu podle svého individuálního zájmu a zaměření.
Obsahem Vokálních činností je práce s hlasem, při níž dochází ke kultivaci pěveckého i mluvního projevu v souvislosti s uplatňováním a posilováním správných pěveckých návyků. Obsahem Instrumentálních činností je hra na hudební nástroje a jejich využití při hudební reprodukci i produkci. Obsahem Hudebně pohybových činností je ztvárňování hudby a reagování na ni pomocí pohybu, tance a gest. Obsahem Poslechových činností je aktivní vnímání (percepce) znějící hudby, při níž žák poznává hudbu ve všech jejích žánrových, stylových i funkčních podobách, učí se hudbu analyzovat a interpretovat.
Výtvarná výchova pracuje s vizuálně obraznými znakovými systémy, které jsou nezastupitelným nástrojem poznávání a prožívání lidské existence. Tvořivý přístup k práci s nimi při tvorbě, vnímání a interpretaci vychází zejména z porovnávání dosavadní a aktuální zkušenosti žáka a umožňuje mu uplatňovat osobně jedinečné pocity a prožitky. Výtvarná výchova přistupuje k vizuálně obraznému vyjádření (a to jak samostatně vytvořenému, tak přejatému) nikoliv jako k pouhému přenosu reality, ale jako k prostředku, který se podílí na způsobu jejího přijímání a zapojování do procesu komunikace.
V etapě základního vzdělávání je výtvarná výchova postavena na tvůrčích činnostech - tvorbě, vnímání a interpretaci. Tyto činnosti umožňují rozvíjet a uplatnit vlastní vnímání, cítění, myšlení, prožívání, představivost, fantazii, intuici a invenci. K jejich realizaci nabízí výtvarná výchova vizuálně obrazné prostředky (dále jen prostředky) nejen tradiční a ověřené, ale i nově vznikající v současném výtvarném umění a v obrazových médiích. Tvůrčími činnostmi (rozvíjením smyslové citlivosti, uplatňováním subjektivity a ověřováním komunikačních účinků) založenými na experimentování je žák veden k odvaze a chuti uplatnit osobně jedinečné pocity a prožitky a zapojit se na své odpovídající úrovni do procesu tvorby a komunikace.
Obsahem Rozvíjení smyslové citlivosti jsou činnosti, které umožňují žákovi rozvíjet schopnost rozeznávat podíl jednotlivých smyslů na vnímání reality a uvědomovat si vliv této zkušenosti na výběr a uplatnění vhodných prostředků pro její vyjádření. Obsahem Uplatňování subjektivity jsou činnosti, které vedou žáka k uvědomování si a uplatňování vlastních zkušeností při tvorbě, vnímání a interpretaci vizuálně obrazných vyjádření. Obsahem Ověřování komunikačních účinků jsou činnosti, které umožňují žákovi utváření obsahu vizuálně obrazných vyjádření v procesu komunikace a hledání nových i neobvyklých možností pro uplatnění výsledků vlastní tvorby, děl výtvarného umění i děl dalších obrazových médií.

Cílové zaměření vzdělávací oblasti

Vzdělávání v dané vzdělávací oblasti směřuje k utváření a rozvíjení klíčových kompetencí tím, že vede žáka k:
- pochopení umění jako specifického způsobu poznání a k užívání jazyka umění jako svébytného prostředku komunikace
- chápání umění a kultury v jejich vzájemné provázanosti jako neoddělitelné součástí lidské existence; k učení se prostřednictvím vlastní tvorby opírající se o subjektivně jedinečné vnímání, cítění, prožívání a představy; k rozvíjení tvůrčího potenciálu, kultivování projevu a potřeb a k utváření hierarchie hodnot
- spoluvytváření vstřícné a podnětné atmosféry pro tvorbu, pochopení a poznání uměleckých hodnot v širších sociálních a kulturních souvislostech, k tolerantnímu přístupu k různorodým kulturním hodnotám současnosti a minulosti i kulturním projevům a potřebám různorodých
skupin, národě a národností
- uvědomování si sebe samého jako svobodného jedince; k tvořivému přístupu ke světu, k možnosti aktivního překonávání životních stereotypů a k obohacování emocionálního života
- zaujímání osobní účasti v procesu tvorby a k chápání procesu tvorby jako způsobu nalézání a vyjadřování osobních prožitků i postojů k jevům a vztahům v mnohotvárném světě

Výtvarná výchova

Charakteristika předmětu

Výtvarná výchova je založena na výtvarném projevu, který je neopominutelnou součástí vývoje lidského jedince a na výtvarné kultuře, která je zase nezastupitelnou součástí lidské kultury.
Výtvarná výchova rozvíjí specifické složky osobnosti orientované na vizuální vnímání, obraznost, vyjadřování a komunikaci. Přispívá k rozvoji a formování citlivé, otevřené lidské bytosti, schopné uvědomovat si sebe sama ve světě. Napomáhá k formulování a obhajování vlastních názorů a citlivému vnímání názorů druhých - tím přispívá k výchově sebevědomé i sebekritické osobnosti, k výchově tolerance a k rozvíjení lidské duchovní kultury. Odkrýváním skrytých podob skutečnosti a jejich výtvarně tvořivým vyjadřováním rozvíjí představivost, fantazii a kreativitu.
Výuka probíhá převážně v učebně VV. Podle aktuální potřeby jsou využívány speciální učebny - multimediální učebna, učebna informatiky, cvičná kuchyně nebo mimoškolní prostory: plenér, galerie ap.
Časové dotace vyučovacích jednotek:
1. - 3. ročník: 1 hodina
4. - 5. ročník: 2 hodiny
Na 1. stupni je VV integrována spolu s Hudební výchovou a Dramatickou výchovou.
6. ročník: 1h
7. ročník: 2h
8. ročník: 1h
9. ročník: 2h
Metody práce
• výtvarně - estetické vnímání a pozorování
• hra - experiment - laborování s výtvarnými prostředky a objevování jejich výrazových možností
• hledání tvořivého řešení problémů (problémové vyučování)
• objevování výtvarných kvalit a hodnot v přírodě, kultuře a umění
• záznamy smyslových zážitků, emocí, myšlenek a událostí
• haptické a komunikační cvičení
• uplatňování přírodních i umělých materiálů
• vyhledávání, pojmenovávání a uvědomování si linií - barev - světla - kontrastu - kompozice ve vlastní tvorbě
• osvojování a používání znakových systémů
• spojení výtvarné tvorby s hudbou a pohybem
• cvičení na uvolnění a koncentraci
• práce s encyklopediemi, výtv. slovníky, přehledy, referáty, multimédii ...
• skupinová tvorba
• obecné metody - analytické a syntetické; sdělování poznatků a heuristické (experimentální) metody; slovní, názorné a praktické metody
• metody rozvoje tvořivosti (možnost transformace, variace, zdokonalení skutečnosti, hledání jiných podob, rozšiřování o estetické prvky; náhodný činitel, se kterým se nepočítalo, nesprávný údaj, dezinformace)
• metody estetické výchovy (metoda bezděčného vnímání uměleckého díla, metoda emocionálního osvojování a metoda racionálního osvojování uměleckého díla)

Průřezová témata pokrývaná předmětem

Hudební výchova

Charakteristika předmětu

Hudební výchova vede žáka prostřednictvím vokálních, instrumentálních, hudebně pohybových a poslechových činností k porozumění hudebnímu umění, k aktivnímu vnímání hudby a zpěvu. Vzdělávání v této oblasti přináší umělecké osvojování světa, tj. osvojování s estetickým účinkem. V tomto procesu dochází k rozvíjení specifického cítění, tvořivosti, vnímavosti jedince k uměleckému dílu a jeho prostřednictvím k sobě samému i k okolnímu světu. Součástí tohoto procesu je hledání a nalézání vazeb mezi druhy umění na základě společných témat, schopnosti vcítit se do kulturních potřeb ostatních lidí a jmi vytvořených hodnot a přistupovat k nim s vědomím osobní účasti. V tvořivých činnostech jsou rozvíjeny schopnosti nonverbálního vyjadřování prostřednictvím tónu a zvuku, gesta, mimiky atp.
Obsahem vokálních činností je práce s hlesem, při níž dochází ke kultivaci pěveckého i mluvního projevu v souvislosti s uplatňováním a posilováním správných pěveckých návyků. Obsahem instrumentálních činností je hra na hudební nástroje a jejich využití při hudební reprodukci i produkci.
Obsahem poslechových činností je aktivní vnímání znějící hudby, při níž žák poznává hudbu ve všech jejích žánrových, stylových i funkčních podobách, učí se hudbu analyzovat a interpretovat.
Na 1.stupni je HV organizačně integrována spolu Dramatickou výchovou.
Klíčové kompetence
Kompetence k učení
 Vést žáky k tomu, aby se naučili rozumět obecně používaným termínům hudební oblasti a aby s nimi dovedli zacházet
 Učit je chápat umění kulturu v jejich vzájemné provázanosti jako neoddělitelné součásti lidské existence
 Podporovat u žáků vlastní tvorbu a tím jim umožnit jedinečné vnímání, cítění, prožívání a představy
Kompetence k řešení problémů
 Vést žáky k tomu, aby při svém hodnocení umění postupovali uvážlivě, tak aby svůj názor byli schopni obhájit
 Předkládat žákům dostatečné množství estetických prožitků a poskytnout dostatek prostoru k tomu, aby si uvědomili, že různí lidé vnímají stejnou věc různě
Kompetence komunikativní
 Vést žáky k tomu, aby vnímali i mimojazykové vyjadřování a aby sami tuto komunikaci využívali
 Ukázat jim, že vyslechnout názor druhých lidí na společně prožitý estetický prožitek a vhodně na něho reagovat může být přínosem
 Poskytnout dětem dostatečný prostor k jejich vlastnímu uměleckému projevu
Kompetence sociální a personální
 Vysvětlit a vybudovat zásady chování na kulturních akcích
 Na základě respektování názorů každého žáka budovat v dětech sebedůvěru
Kompetence občanské
 Vysvětlit žákům potřebu respektovat, chránit a oceňovat naše tradice a kulturní a historické dědictví
 Vést žáky k tolerantnímu přístupu k různorodým kulturní hodnotám současnosti a minulosti i kulturním projevům a potřebám různorodých skupin, národů a národností
 Budovat v dětech pozitivní postoj k uměleckým dílům, smysl pro kulturu a tvořivost
 Vést žáky k tomu, aby se aktivně zapojovali do kulturního dění
Kompetence pracovní
 Vysvětlit žákům, jak správně používat svůj hlas a hudební nástroje a jak o ně pečovat
 Objasnit jim základní pravidla pro grafický záznam hudby
 Vést je ke správné manipulaci s hudebními nástroji

Průřezová témata pokrývaná předmětem

Člověk a zdraví

Charakteristika oblasti

Zdraví člověka je chápáno jako vyvážený stav tělesné, duševní a sociální pohody. Je utvářeno a ovlivňováno mnoha aspekty, jako je styl života, zdravotně preventivní chování, kvalita mezilidských vztahů, kvalita životního prostředí, bezpečí člověka atd. Protože je zdraví základním předpokladem pro aktivní a spokojený život a pro optimální pracovní výkonnost, stává se poznávání a praktické ovlivňování rozvoje a ochrany zdraví jednou z priorit základního vzdělávání.

Vzdělávací oblast člověk a zdraví přináší základní podněty pro ovlivňování zdraví (poznatky, činnosti, způsoby chování), s nimiž se žáci seznamují, učí se je využívat a aplikovat ve svém životě. Vzdělávání v této vzdělávací oblasti směřuje především k tomu, aby žáci poznávali sami sebe jako živé bytosti, aby pochopili hodnotu zdraví, smysl zdravotní prevence i hloubku problémů spojených s nemocí či jiným poškozením zdraví. Žáci se seznamují s různým nebezpečím, které ohrožuje zdraví v běžných i mimořádných situacích, osvojují si dovednosti a způsoby chování (rozhodování), které vedou k zachování či posílení zdraví, a získávali potřebnou míru odpovědnosti za zdraví vlastní i zdraví jiných. Jde tedy z velké částí o poznávání zásadních životních hodnot, o postupné utváření postojů k nim a o aktivní jednání v souladu s nimi. Naplnění těchto záměrů je v základním vzdělávání nutné postavit na účinné motivaci a na činnostech a situacích posilujících zájem žáků o problematiku
zdraví.

Při realizaci této vzdělávací oblasti je třeba klást důraz především na praktické dovednosti a jejich aplikace v modelových situacích i v každodenním životě školy. Proto je velmi důležité, aby celý život školy byl ve shodě s tím, co se žáci o zdraví učí a co z pohledu zdraví potřebují. Zpočátku musí být vzdělávání silně ovlivněno kladným osobním příkladem učitele, jeho všestrannou pomocí a celkovou příznivou atmosférou ve škole. Později přistupuje důraz i na větší samostatnost a odpovědnost žáků v jednání, rozhodování a činnostech souvisejících se zdravím. Takto chápané vzdělávání je základem pro vytváření aktivních přístupů žáků k rozvoji i ochraně zdraví. Vzdělávací oblast člověk a zdraví je vymezena a realizována v souladu s věkem žáků ve vzdělávacích oborech Výchova ke zdraví a Tělesná výchova, do níž je zahrnuta i zdravotní tělesná výchova. Vzdělávací obsah oblasti člověk a zdraví prolíná do ostatních vzdělávacích oblastí, které jej obohacují nebo využívají (aplikují), a do života školy.

Vzdělávací obor Výchova ke zdraví přináší základní poznání o člověku v souvislosti s preventivní ochranou jeho zdraví. Učí žáky aktivně rozvíjet a chránit zdraví v propojení všech jeho složek (sociální, psychické a fyzické) a být za ně odpovědný. Svým vzdělávacím obsahem bezprostředně navazuje na obsah vzdělávací oblasti člověk a jeho svět. Žáci si upevňují hygienické, stravovací, pracovní i jiné zdravotně preventivní návyky, rozvíjejí dovednosti odmítat škodlivé látky, předcházet úrazům a čelit vlastnímu ohrožení v každodenních i mimořádných situacích. Rozšiřují
a prohlubují si poznatky o rodině, škole a společenství vrstevníků, o přírodě, člověku i vztazích mezi lidmi a učí se tak dívat se na vlastní činnosti z hlediska zdravotních potřeb a životních perspektiv dospívajícího jedince a rozhodovat se ve prospěch zdraví. Vzhledem k individuálnímu i sociálnímu rozměru zdraví je vzdělávací obor Výchova ke zdraví velmi úzce propojen s průřezovým tématem Osobnostní a sociální výchova.
Vzdělávací obor Tělesná výchova jako součást komplexnějšího vzdělávání žáků v problematice zdraví směřuje na jedné straně k poznání vlastních pohybových možností a zájmů, na druhé straně k poznávání účinků konkrétních pohybových činností na tělesnou zdatnost, duševní a sociální pohodu.

Pohybové vzdělávání postupuje od spontánní pohybové činnosti žáků k činnosti řízené a výběrové, jejímž smyslem je schopnost samostatně ohodnotit úroveň své zdatnosti a řadit do denního režimu pohybové činnosti pro uspokojování vlastních pohybových potřeb i zájmů, pro optimální rozvoj zdatnosti a výkonnosti, pro regeneraci sil a kompenzaci různého zatížení, pro podporu zdraví a ochranu života. Předpokladem pro osvojování pohybových dovedností je v základním vzdělávání žákův prožitek z pohybu a z komunikace při pohybu, dobře zvládnutá dovednost pak zpětně kvalitu jeho prožitku umocňuje.

Charakteristické pro pohybové vzdělávání je rozpoznávání a rozvíjení pohybového nadání, které předpokládá diferenciaci činností i hodnocení výkonů žáků. Neméně důležité je odhalování zdravotních oslabení žáků a jejich korekce v běžných i specifických formách pohybového učení -
v povinné tělesné výchově, případně ve zdravotní tělesné výchově. Proto se nedílnou součástí tělesné výchovy stávají korektivní a speciální vyrovnávací cvičení, která jsou podle potřeby preventivně využívána v hodinách tělesné výchovy pro všechny žáky nebo jsou zadávána žákům se zdravotním oslabením místo činností, které jsou kontraindikací jejich oslabení.

Škola má současně povinnost nabízet veškerý obsah Zdravotní tělesné výchovy žákům III. (příp. II.) zdravotní skupiny v samostatných vyučovacích hodinách (jako adekvátní náhradu povinné tělesné výchovy nebo jako rozšíření pohybové nabídky v dalším vyučovacím předmětu dotovaném z disponibilní časové dotace). Tato nabídka vychází ze situace v moderní společnosti, která v mnohém život usnadňuje, ale paradoxně tím vyvolává už v dětském věku četná zdravotní oslabení, která je nutné napravovat a korigovat (z nedostatku intenzivního a vhodně zaměřeného pohybu z dlouhodobého setrvávání ve statických polohách, z nadměrného příjmu potravy v nevhodné skladbě,
z nekvalitního ovzduší, z četných stresových situací, nepříznivých sociálních vztahů atd.). Základní vzdělávání tak reaguje na poznatky lékařů, že zdravotních oslabení v celé populaci přibývá a zdravotně oslabené dítě potřebuje větší množství spontánních i cíleně zaměřených pohybových
aktivit než dítě zdravé. Účast ve zdravotní tělesné výchově vede žáky k poznání charakteru jejich zdravotního oslabení i míry a rozsahu omezení některých činností. Současně předkládá konkrétní způsoby ovlivňování zdravotních oslabení (speciální cvičení, všestranně zaměřené pohybové činnosti, relaxační techniky, plavání atd.) a jejich zařazování do denního režimu žáků.

Cílové zaměření vzdělávací oblasti

Vzdělávání v této vzdělávací oblasti směřuje k utváření a rozvíjení klíčových kompetencí žáků tím, že vede žáky k:
- poznávání zdraví jako nejdůležitější životní hodnoty
- pochopení zdraví jako vyváženého stavu tělesné, duševní i sociální pohody a k vnímání radostných prožitků z činností podpořených pohybem, příjemným prostředím a atmosférou příznivých vztahů
- poznávání člověka jako biologického jedince závislého v jednotlivých etapách života na způsobu vlastního jednání a rozhodování, na úrovni mezilidských vztahů i na kvalitě prostředí
- získávání základní orientace v názorech na to, co je zdravé a co může zdraví prospět, i na to, co zdraví ohrožuje a poškozuje
- využívání osvojených preventivních postupů pro ovlivňování zdraví v denním režimu, k upevňování způsobů rozhodování a jednání v souladu s aktivní podporou zdraví v každé životní situaci i k poznávání a využívání míst souvisejících s preventivní ochranou zdraví
- propojování zdraví a zdravých mezilidských vztahů se základními etickými a morálními postoji, s volním úsilím atd.
- chápání zdatnosti, dobrého fyzického vzhledu i duševní pohody jako významného předpokladu pro výběr partnera i profesní dráhy, pro uplatnění ve společnosti atd.
- aktivnímu zapojování do činností podporujících zdraví a do propagace zdravotně prospěšných činností ve škole i v obci

Výchova ke zdraví

Charakteristika předmětu

Obsahové. časové a organizační vymezenÍ:
Úkolem oboru Výchova ke zdraví je seznámit žáky se základy zdravého životního stylu a správného sociálního klimatu. Cílem předmetu je rozvinout u žáku znalosti a dovednosti potřebné ke zvládnutí péče o své zdraví a bezpečnosti v bežném životě.
Obor má v 6. -7. ročníku vymezenujednu hodinu týdne.v 8.ročníku je část obsahu integrována do oboru Přírodopis.
Výuka směřuje k těmto cílům:
zvládnout základy zdravého životního stylu,
naučit se skloubit základní životní potřeby s hodnotou zdraví,
získat konkrétní představu o rizikových oblastech společenského života
utvářet dobré mezilidské vztahy v širším společenství
ověřovat znalosti prevence rizik ohrožujících zdraví
vyhledávat informace
prezentovat zdravý životní styl mezi spolužáky ve školním prostředí
cílevědomě jednat v situacích osobního a veřejného ohrožení
vypěstovat kritický postoj ke konzumnímu způsobu života prezentovanému médii
vytvořit potřebu každodenního pohybu jako účinné prevence proti obezitě
dodržovat zásady fair play v každodenní činnosti

Výchova ke zdraví tematicky navazuje na zvládnuté základy učiva Výchovy k občanství, Tělesné výchovy.
Výuka je realizována v odborných učebnách a je určena všem žákům 6. a 7. ročníku, chlapcům i dívkám bez rozdílu.
Výchova ke zdraví ovlivňuje i budoucí společenské uplatnění žáků.

Průřezová témata pokrývaná předmětem

Tělesná výchova

Charakteristika předmětu

Vzdělávací obor Tělesná výchova směřuje k poznávání vlastních pohybových činností na tělesnou zdatnost, duševní a sociální pohodu. Pohybové vzdělávání postupuje od spontánní pohybové činnosti žáků k činnosti řízené a výběrové. Dále pro ochranu zdraví a života.
Vzdělávací obor napomáhá realizaci klíčových kompetencí:
Kompetence k učení
poznávání vlastních pohybových schopností a jejich individuální rozvoj
prožívání souvislostí mezi tělesnou kondicí a psychickou pohodou
systematické sledování vývoje vlastní fyzické zdatnosti
Kompetence k řešení problémů
přemýšlení o problému při ovládnutí cviku, sportovního prvku a hledání tréninkové cesty k jeho odstranění
hledání vhodné taktiky v individuálních i kolektivních sportech
Kompetence komunikativní
vyslechnutí a přijetí pokynů vedoucího družstva
otevírání prostoru diskusi o taktice družstva
Kompetence sociální a personální
dodržování pravidel fair play
prezentace a podpora myšlenek olympijského hnutí
rozvoj spolupráce uvnitř kolektivu sportovního družstva
rozdělování a přijímání úkolů v rámci sportovního družstva
Kompetence občanské
podpora aktivního sportování
objasnění a podání příkladů potřeby dodržování hygieny při tělesných aktivitách
první pomoc při úrazech lehčího charakteru
Kompetence pracovní
příklady nutnosti dodržování pravidel ve sportu, v celém životě
vyhledávání možných rizik při pohybových činnostech a hledání cest jejich minimalizace
zpracovávání a prezentace naměřených výkonů

Průřezová témata pokrývaná předmětem

OSOBNOSTNÍ A SOCIÁLNÍ VÝCHOVA

    Kooperace a kompetice

    <strong>Spolupr&aacute;ce při pohybov&yacute;ch aktivit&aacute;ch. Hry. Kolektiv.</strong>

ENVIRONMENTÁLNÍ VÝCHOVA

    Vztah člověka k prostředí

    Pravidla pohybu ve voln&eacute; př&iacute;rodě.

Člověk a svět práce

Charakteristika oblasti

Vzdělávací oblast Člověk a svět práce postihuje široké spektrum pracovních činností a technologií, vede žáky k získání základních uživatelských dovedností v různých oborech lidské činnosti a přispívá k vytváření životní a profesní orientace žáků. Koncepce vzdělávací oblasti člověk a svět práce vychází z konkrétních životních situací, v nichž žáci přicházejí do přímého kontaktu s lidskou činností a technikou v jejich rozmanitých
podobách a širších souvislostech.

Vzdělávací oblast člověk a svět práce se cíleně zaměřuje na praktické pracovní dovednosti a návyky a doplňuje celé základní vzdělání o důležitou složku nezbytnou pro uplatnění člověka v dalším životě a ve společnosti. Tím se odlišuje od ostatních vzdělávacích oblastí a je jejich určitou protiváhou. Je založena na tvůrčí myšlenkové spoluúčasti žáků. Vzdělávací obsah vzdělávacího oboru člověk a svět práce je rozdělen na 1. stupni na čtyři tematické okruhy: Práce s drobným materiálem, Konstrukční činnosti, Pěstitelské práce, Příprava pokrmů, které jsou pro školu povinné. Na 2. stupni je rozdělen na šest tematických okruhů: Práce s technickými materiály, Design a konstruování, Pěstitelské práce a chovatelství, Provoz a údržba domácnosti, Příprava pokrmů, Svět práce. Tematické okruhy na 2. stupni tvoří nabídku, z níž školy vybírají podle svých podmínek a pedagogických záměrů, kromě povinného tematického okruhu Svět práce, minimálně další dva tematické okruhy. Vybrané tematické okruhy je nutné realizovat v plném rozsahu.

Tematický okruh Svět práce je určen pro 8. a 9. ročník i odpovídající ročníky víceletých středních škol. Je povinný pro všechny žáky v plném rozsahu a lze jej zařadit již od 7. ročníku. Vzdělávací obsah je realizován v průběhu celého základního vzdělávání a je určen všem žákům
(tedy chlapcům i dívkám bez rozdílu). Žáci se učí pracovat s různými materiály a osvojují si základní pracovní dovednosti a návyky. Učí se plánovat, organizovat a hodnotit pracovní činnost samostatně i v týmu. Ve všech tematických okruzích jsou žáci soustavně vedeni k dodržování zásad bezpečnosti a hygieny při práci. V závislosti na věku žáků se postupně buduje systém, který žákům poskytuje důležité informace ze sféry výkonu práce a pomáhá jim při odpovědném rozhodování o dalším profesním zaměření. Proto je vhodné zařazovat do vzdělávání žáků co největší počet tematických okruhů.

Cílové zaměření vzdělávací oblasti

Vzdělávání v této vzdělávací oblasti směřuje k utváření a rozvíjení klíčových kompetencí žáků tím, že vede žáky k:
- pozitivnímu vztahu k práci a k odpovědnosti za kvalitu svých i společných výsledků práce
- osvojení základních pracovních dovedností a návyků z různých pracovních oblastí, k organizaci a plánování práce a k používání vhodných nástrojů, nářadí a pomůcek při práci i v běžném životě
- vytrvalosti a soustavnosti při plnění zadaných úkolů, k uplatňování tvořivosti a vlastních nápadů při pracovní činnosti a k vynakládání úsilí na dosažení kvalitního výsledku
- poznání, že technika jako významná součást lidské kultury je vždy úzce spojena s pracovní činností člověka
- autentickému a objektivnímu poznávání okolního světa, k potřebné sebedůvěře, k novému postoji a hodnotám ve vztahu k práci člověka, technice a životnímu prostředí
- chápání práce a pracovní činnosti jako příležitosti k seberealizaci, sebeaktualizaci a k rozvíjení podnikatelského myšlení
- orientaci v různých oborech lidské činnosti, formách fyzické a duševní práce a osvojení potřebných poznatků a dovedností významných pro možnost uplatnění, pro volbu vlastního profesního zaměření a pro další životní a profesní orientaci

Člověk a svět práce

Charakteristika předmětu

Obor Člověk a svět práce vede žáky k získání základních uživatelských dovedností v různých oborech lidské činnosti a přispívá k vytvoření životní a profesní orientace žáků.
Napomáhá rozvoji klíčových kompetencí.
Kompetence k učení
praktické osvojování práce podle návodu
vedení žáků k plánování činností při práci s technickými materiály a při přípravě pokrmů
předkládání dostatečného množství příkladů pro pochopení technické dokumentace jednoduchých zařízení
poznávání výhod pořizování náčrtu při nejrůznějších činnostech
poznávání vlastností materiálů a surovin a jejich použitelnost
Kompetence k řešení problémů
uvědomování si potřeby praktického ověřování řešení problémů
aplikace řešení při obdobných zadání a hledání nových způsobů využití dovedností při práci s technickými materiály a přípravě pokrmů
předkládání dostatečného množství příkladů nutnosti být schopen prakticky používat osvojené poznatky pro uplatnění na trhu práce
Kompetence komunikativní
vedení k účinné komunikaci při práci s technickými materiály
seznamování s přesným významem pojmů se vztahem k práci s technickými materiály a při přípravě pokrmů
předkládání dostatku podnětů a příležitostí pro vlastní prezentaci žáků
Kompetence sociální a personální
spolupráce ve dvojici a v malé skupině
přiřazování různých rolí v pracovní skupině a jejich prožívání
zážitek uvědomování si potřeby ohleduplnosti na pracovišti
Kompetence občanské
umožnění tvořivého přístupu žáků k plnění zadaných témat
Kompetence pracovní
vedení k uvědomělému, správnému a bezpečnému používání všech používaných nástrojů a materiálů
vedení ke snaze o provedení práce v co nejlepší kvalitě
Průřezová témata
Osobnostní a sociální
Žák zdokonaluje studijní dovednosti, schopnost komunikovat a pracovat v týmu, učí se obhajovat své postoje, respektovat názory jiných.
Cílem předmětu je rozvíjení technologických postupů a návyků při práci s materiály. Žák se seznámí se základy technického kreslení a zobrazování. Pozná základní vlastnosti materiálů a možnosti jejich využití v technické praxi. Při pracovních postupech dodržuje obecné zásady bezpečnosti a hygieny. Umí bezpečně užívat ruční nástroje.

Průřezová témata pokrývaná předmětem

OSOBNOSTNÍ A SOCIÁLNÍ VÝCHOVA

    Kreativita

    Kooperace a kompetice

ENVIRONMENTÁLNÍ VÝCHOVA

    Vztah člověka k prostředí

    Ekosystémy

    Lidské aktivity a problémy životního prostředí

Doplňující vzdělávací obory

Charakteristika oblasti

Doplňující vzdělávací obory škola využívá k rozšíření vzdělávacího obsahu. U volitelných předmětů si žáci povinně vybírají z nabídky.

Volitelný předmět č.1

Charakteristika předmětu

Německý jazyk
Obsahové, časové a organizační vymezení předmětu
Vzdělávací obsah vyučovacího předmětu Německý jazyk vychází ze vzdělávacího oboru RVP ZV Další cizí jazyk.
Výuka dalšího cizího jazyka je uskutečňována v 6. – 9. třídě s časovou dotací 2 hodiny týdně formou volitelného předmětu. Podle aktuální potřeby jsou využívány speciální učebny – učebna informatiky, popř. multimediální učebna, kde jsou k dispozici počítače s internetem, data projektor, multimediální tabule, či DVD a video přehrávač.
Důraz je kladen na komunikační schopnosti žáků, čemuž je podřízena i veškerá výuka gramatiky. Předmět směřuje k tomu, aby žáci byli schopni dorozumět se jednoduchým způsobem s cizincem v běžných situacích za předpokladu, že mu bude cizinec nápomocen (jednoduché vyjadřování, pečlivá výslovnost, pomalé tempo řeči) a orientovat se v cizojazyčném prostředí – porozumění základním každodenním výrazům, nápisům, základním frázím.
Výuka seznamuje žáky s reáliemi zemí, jež tímto jazykem hovoří. Znalost cizího jazyka vede
žáky k pochopení odlišností kulturních zvyklostí německého jazykového a kulturního prostředí a ke zvládnutí běžných pravidel mezilidské komunikace daného kulturního prostředí, tj. k rozvoji schopnosti interkulturní komunikace.
Žáci v předmětu Německý jazyk směřují k dosažení úrovně A1-A2 dle Společného evropského referenčního rámce pro jazyky.
Výchovné a vzdělávací postupy
Kompetence k učení
• Učitelé ve výuce prezentují různé způsoby přístupů ke studiu jazyka a žáky vedou k tomu, aby je využívali.
• Žáci jsou vedeni k hledání souvislostí jak u jazykových struktur, tak u slovní zásoby. Tam, kde je to možné, využívají srovnání s jinými jazyky, které znají, i s jazykem mateřským.
• Žáci dostávají takové úkoly, v jejichž rámci samostatně vyhledávají a zpracovávají informace z cizojazyčných textů.
• Součástí hodin i domácí přípravy je práce se slovníky, referenčními příručkami, multimediálním jazykovým softwarem a internetem.
Kompetence k řešení problémů
• V rámci zpracování projektů k jednotlivým tématům jsou žáci vedeni k různým způsobům řešení problémů – práce s cizojazyčnými zdroji informací, práce se slovníky, způsoby a formy prezentace výsledků
• Hraní scének a předvádění modelových situací
Kompetence komunikativní
Komunikativní kompetence je samou podstatou vyučovacího předmětu Německý jazyk. K jejímu rozvoji jsou ve výuce uplatňovány především následující formy a metody.
• práce v malých skupinách,
• interview a rozhovory na probíraná témata
• Hraní scének a předvádění modelových situací
Kompetence sociální a personální
Rozvoj sociální a personální kompetence je uskutečňován prostřednictví různých forem práce – práce ve dvojicích a malých skupinách. Při řešení různých úkolů (hraní modelových situací, předvádění dialogů, řešení projektů) se žáci postupně učí kooperaci ve skupině, dělbě práce i hledání vlastního místa ve skupině a svého uplatnění.
Kompetence občanské
Zároveň s osvojováním si cizího jazyka žáci poznávají i kulturní odlišnosti cizojazyčného prostředí a seznamují se základními pravidly mezilidské komunikace (se základními komunikačními paradigmaty daného kulturního prostředí).
Kompetence pracovní
• Žáci jsou vedeni k samostatné práci s cizojazyčnými zdroji informací
• Žáci jsou schopni reagovat na kulturní a sociální odlišnosti cizojazyčného prostředí a přizpůsobit se jim
• Žáci jsou vedeni k dalšímu sebevzdělávání a rozvoji jazykových a komunikačních dovedností
• Při skupinové práci žáci uplatňují své schopnosti kooperace s ostatními členy skupiny, rozdělují příslušný úkol na dílčí části, uvědomují si význam rozdělení funkcí jednotlivých členů skupiny a jsou vedení ke zodpovědnosti za svěřenou část úkolu


Cvičení z českého jazyka a z matematiky
Volitelný předmět cvičení z českého jazyka a matematiky je ve školním roce 2012/2013 určen pro žáky 6. ročníku.
Časová dotace je 1 hodina týdně matematiky a 1 hodina týdně českého jazyka.
Cvičení je zaměřeno na procvičování a prohlubování získaných dovedností v jednotlivých ročnících povinného předmětu podle možností žáků. Důraz je kladen na individuální přístup k žákům a samostatnost.

 Německý jazyk 2

Ve školním roce 2012/13 se učí v 7. ročníku. Svými nároky odpovídá oboru Německý jazyk v 6.ročníku.

Základy německého jazyka

Ve školním roce 2012/13 se učí v 9. ročníku. Svými nároky odpovídá oboru Německý jazyk v 6.ročníku.

 

Průřezová témata pokrývaná předmětem

Volitelný předmět č.2

Charakteristika předmětu

Volitený předmět č. 2 - žáci mají povinnost zvolit si jeden z nabízených předmětů.
Každý školní rok se vybírá z dle provozních možností školy z následujících dílčích oborů - vedení školy rozhodne před zahájením školního roku o otevíraných volitelných předmětech, ty se pak obsazují žáky.
Nabízené volitelné předměty navazují či prohlubují vzdělávání v některých vzdělávacích oborech stanovených RVP a ŠVP.
Rozvíjené klíčové kompetence jsou závislé na konkrétním předmětu a většinově se shodují se vzdělávacím oborem, který dále rozvíjejí.
Dle nabídky také mohou naplňovat odpovídající průřezová témata

Literární a dramatická výchova
Volitelný obor literární a dramatická výchova je určen pro zájemce z řad žáků 2. stupně. Organizačně je rozdělen do dvou skupin – žáci 6.-7. ročníku a žáci 8.-9. ročníku. Týdně je mu věnována jedna vyučovací hodina. V závěrečných fázích práce jsou organizace a časové rozvržení činnosti uzpůsobeny specifickým potřebám daným hlavním cílem oboru.
Skupiny pracují odděleně, ale ve vzájemném vztahu, neboť výsledek jejich celoroční práce je společný.
Veškerá činnost má ráz dlouhodobého projektu.
Hlavní náplní a cílem celého projektu je nacvičení a opakovaná veřejná prezentace divadelního představení – multimediální dramatizace poezie nebo dramatizace povídkové tvorby různých autorů.
Činnost je zaměřena i na osvojování klíčových kompetencí, zvláště na rozvoj kompetencí sociálních a personálních a kompetencí komunikativních, ale i kompetencí k učení, k řešení problémů i kompetencí pracovních. Veškerá činnost je totiž založena na dlouhodobé týmové práci vyžadující řešení řady aktuálních problémů nejrůznějšího druhu.
Obor napomáhá i upevňování některých očekávaných výstupů v oboru Český jazyk a literatura.

Mediální výchova
1 hodina týdně
8. + 9. ročník
Cílem předmětu mediální výchova je seznámit žáky s významem masových médií v současné společnosti, seznámit je s různým typy mediálních informací a objasnit žákům základní faktory ovlivňující obsahy mediálních sdělení v závislosti na charakteru média, účelu informace a cílové skupiny příjemců informace. Dále je předmětem přiblížit žákům úlohu a druhy reklamy v současných médiích. Žáci se na základě vlastních zkušeností a vlastní tvorby naučí zpracovávat, třídit a kriticky hodnotit informace pocházející z masových médií, především z tištěných, přičemž budou zmíněna i specifika audiovizuálních masových médií.
Výuka probíhá formou projektu doplněnou o nezbytné teoretické informace a tematická cvičení.
Podkladem pro část teoretickou a tematická cvičení jsou vybrané kapitoly z příručky – Rozumět médiím.
Projekt – Redakce novin (časopisu)
Žáci dostanou na počátku pouze základní informaci o novinách (časopisu) a jejich úkolem je psát články pro jednotlivá vydání. Na základě rozboru svých vlastních článků (a případně článků podobného charakteru převzatých z masových médií) se budou postupně seznamovat s různými druhy a formami informací, jejich charakteristickými rysy a faktory, které ovlivňují formy i obsahy těchto informací.
V rámci tohoto projektu žáci pochopí a osvojí si následující principy:
• v médiích se svět neodráží jako v zrcadle, sdělení v médiích nejsou prostou kopií světa;
• základními procesy, jež prodělají všechna mediovaná sdělení, než se dostanou k příjemcům, jsou zjednodušení, zestručnění, vytřídění a podřízení určitému účelu;
• příjemci nemusí být a nejsou pasivní masa, nýbrž aktivní uživatelé;
• média se podílejí na utváření veřejného života, pomáhají zaplnit volný čas a spoluvytvářejí životní styl;
• sdělení v médiích mají různé účely, které nejsou vždy zřejmé na první pohled;
• informace nabízené v médiích je nutné si ověřovat;
• média nabízejí nejrůznější typy obsahů, které mají tendenci se opakovat a vytvářet si vlastní jazyk;
• média jsou sociální instituce svého druhu mající svou strukturu (systém médií), svůj vývoj (dějiny médií) a svá ustavená pravidla fungování (od zákonných norem po nepsané představy o tom, co je správné);
• média jsou výrobní podniky s propracovanou dělbou práce a s orientací na ekonomické přežití, popřípadě tvorbu zisku.

Environmentální výchova
Environmentální výchova vede jedince k pochopení komplexnosti a složitosti vztahů člověka a životního prostředí. Vede jedince k aktivní účasti na ochraně a utváření životního prostředí a ovlivňuje životní styl a hodnotovou orientaci žáků. Cílem je uvědomění si zodpovědnosti každého z nás za život v budoucnosti.
Enviromentální výchova je určena žákům 6. - 9. tříd a dle možností může být organizována do dvou skupin : 6. - 7. třídy a 8. - 9. třídy. Probíhá jedenkrát týdně jednu hodinu. Je členěna do tématických okruhů :
6. - 7. třídy
Ekosystémy :
Les a jeho význam, pole a hospodaření na nich, deštný prales, lidská sídla – město a vesnice, ochrana přírody a její význam
Základní podmínky života
Voda – ochrana zdrojů pitné vody, ovzduší a význam pro život, půda, energie, návrh konkrétního způsobu šetření energiemi – doma, ve škole
Den Země
Projekt "Odpadové materiály"
8. - 9. třídy
Lidské aktivity a problémy životního prostředí
Odpadové hospodářství, recyklace – exkurze v recyklačních zařízeních, ochrana přírody – globální problémy
Den Země
Vztah člověka k prostředí
Naše obec a problematika ŽP v místě, náš životní styl, životní prostředí a naše zdraví, návrh způsobu řešení lokálního ekologického problému a jeho prezentace.

Přírodovědná praktika
Přírodovědná praktika jsou určena pro žáky 8-9.tříd se zájmem o praktické poznávání přírody a přírodních jevů. Náplň práce se skládá z praktického poznávání živočišných a rostlinných druhů-v souvislosti se životním prostředím a jejich vzájemnými vztahy a závislostmi,práce s mikroskopem, preparační a laboratorní soupravou.Využívá PC pro poznávání přírody a přírodních jevů jak v ČR,tak i ve světě.
Předmět využívá vztah k chemii jako prostředku pochopení chem. dějů v živých soustavách, důkazů složení organismů a klade důraz na ekologické vztahy-zejména z hlediska škodlivých vlivů v důsledku činnosti člověka, včetně cest k řešení ekologických problémů.

Sportovní činnosti
Sportovní činnosti rozvíjejí pohybové činnosti v návaznosti na obsah TV.
Zaměřujeme se zvláště na základy herních systémů, herní kombinace, spolupráci hráčů a techniku her.

ICT seminář – Základy počítačové grafiky
Cílem tohoto semináře je proniknutí do problematiky počítačové grafiky a potažmo multimedií obecně. Žáci se seznámí s principy rastrové a vektorové grafiky, poznají nejpoužívanější grafické formáty, jejich hlavní vlastnosti a používané metody komprese. Prakticky si vyzkoušejí práci v rastrovém grafickém editoru GIMP a vektorovém editoru INKSCAPE.
Předmět je určen pro žáky 6. a 7. třídy v rozsahu 1 hodiny týdně.
Učivo:
1. Rastrová versus Vektorová grafika
2. Digitalizace obrazu
3. Vektorizace rastrových dat
4. Grafické formáty
5. Ztrátová a neztrátová komprese
6. Rastrový grafický editor GIMP
7. Vektorový grafický editor INKSCAPE
8. Multimédia

ICT seminář - Tvorba webových stránek
Cílem tohoto předmětu je zvládnutí základů značkovacího jazyka HTML verze 4.1 na úrovni tvorby jednoduchých statických webových stránek bez využití CCS stylů. Důraz je přitom kladen na schopnost vytvořit syntakticky správný a zároveň optimální kód. Žáci rovněž prohloubí své znalosti v oblasti počítačové grafiky a multimedií. Nedílnou součástí semináře je výklad principů činnosti webového serveru a přenosu webových stránek ze serveru na klientské zařízení.
Předmět je určen pro žáky 8. a 9. tříd v rozsahu 1 hodiny týdně.
Učivo:
1. Adresace v síti Internet
2. Hlavní komunikační protokoly Internetu
3. Webový server
4. Klientské zařízení
5. Přenos informace mezi serverem a klientem
6. Grafické formáty, komprese
7. Animace
8. Základy HTML v.4.1
9. Editory webových stránek

Seminář z anglického jazyka pro 6.-7. ročník
Cílem tohoto předmětu je procvičování a prohlubování znalostí anglického jazyka. Těžiště práce spočívá v rozvíjení receptivních řečových dovedností a schopnosti lepší práce s cizím jazykem. Předmět se vyučuje v 6. a 7. ročníku v rozsahu 1 hodiny týdně.

Konverzace v anglickém jazyce
Cílem tohoto předmětu je další rozvíjení produktivních a interaktivních řečových dovedností. Těžiště práce spočívá především v rozvíjení improvizačních schopností žáků v cizím jazyce, důraz se klade na schopnost domluvit se, gramatická přesnost se nepřeceňuje.
Žáci se seznámí s terminologií tematických oblastí, které nejsou zahrnuty do osnov povinného vyučování. Předmět se vyučuje v 8. a 9. ročníku v rozsahu 1 hodiny týdně.

Učivo:

Tématické okruhy Metody

8. ročník
1. Osobní informace a rodina vyprávění o rodině
2. Domov a bydlení popis
3. Škola projekt-prezentace, popis
4. Sport a volný čas doma, venku, záliby
5. Cestování vyprávění – co si vezmu na dovolenou, země světa
6. Počasí prezentace předpovědi
7. Vysněný dům projekt – prezentace
8. Město projekt – prezentace
9. Oblečení a móda prezentace – módní přehlídka
10. Nakupování rozhovory v obchodě
11. Restaurace prezentace receptu, rozhovory
v restauraci
9. ročník
12. Části těla a popis člověka,
pocity, nálady popis postavy, rozhovory
13. Vánoce a Velikonoce kulturní rozdíly
14. Formulář a dotazník vyplňování dotazníku, formuláře
v angličtině
15. Helloween a další svátky kulturní rozdíly
16. Filmy a knihy vyprávění
17. Zdraví a nemoci rozhovory u doktora
18. Ochrana životního prostředí projekt – prezentace
19. Velká Británie video, popis
zajímavá místa
lidé, bydlení, měna
monarchie, hymna
20. USA video, popis
zajímavá místa
lidé, bydlení, měna
rozdělení
21. Nový Zéland a Austrálie video, popis
zajímavá místa
lidé, bydlení, měna
státní zřízení
22. Kanada video, popis
zajímavá místa
lidé, bydlení, měna
státní zřízení


Výtvarné činnosti
Je chápán jako rozšiřující předmět pro žáky se zvýšeným zájmem o estetickou výchovu.
Jde o otevřený a dynamický systém zohledňující zájmy konkrétní skupiny.
Mezi základní cíle předmětu patří rozvíjení smyslového vnímání a senzibility, rozvoj představivosti a probouzení tvořivosti.
Kultivuje výtvarné dovednosti žáků, rozvíjí vztah ke kulturním hodnotám v minulosti a současnosti.
Prohlubuje zvládnutí výtvarných technik a zařazuje více netradičních přístupů.
Využívá rozpracování témat např. do výtvarných řad či projektů.


Vlastivědný seminář
Obor je zaměřen na poznávání přírodního a kulturního bohatství České republiky, různých typů chráněných území, nejdůležitějších kulturních památek, zvláště objektů zapsaných do seznamu UNESCO, architektonických slohů. Zvláštní pozornost je věnována ochraně přírody a památek v západočeském regionu, to je v Karlovarském a Plzeňském kraji. Součástí práce je intenzivní využívání různých informačních zdrojů, tvorba různých materiálů i praktické poznávání v terénu.


Základy kartografie
Obor je zaměřen na prohloubení základních kartografických znalostí a dovedností. Je určen pro 8. a 9. ročník. 1 hodina týdně.


Pracovní praktika
Obor navazuje na Člověk a svět práce z 6. a 7. ročníku, rozšiřuje učivo z okruhů - práce s technickými materiály, design a konstruování a pěstitelské práce, chovatelství. Obor využívá podmínek školy - pozemků, skleníků a dalších prostor. Časově je učivo rozvrženo dle sezóních možností - jaro a podzim - práce na pozemku, zima - práce v dílnách.
Činnost žáků bude směřovat k těmto cílům: odpovědnost za kvalitní práci, zdokonalení pracovních dovedností, postoj a hodnoty ve vztahu k práci člověka, technice a životnímu prostředí.

Gastronomie
Vede žáky k širšímu pojetí vztahu kultury a potravy. Rozšiřuje umění přípravy jídel a její konzumaci.
Určeno pro žáky 8. a 9. ročníku, výuka probíhá v cvičné kuchyni v dvouhodinových blocích jednou za 14 dnů.

Ve školním roce 2011/12 se realizují tyto volitelné obory:

6. a 7. ročník : sportovní činnosti, ICT - tvorba počítačové grafiky, vlastivědný seminář a výtvarné činnosti; 8. a 9. ročník : přírodovědná praktika, konverzace v Aj a Environmentální výchova.

Ve školním roce 2012/2013 se realizují předměty:

6.-7. ročník - environmentální výchova (prolínání tematických celků z obou skupin - viz obecná charakteristika výše), literární a dramatická výchova, mediální výchova , výtvarné činnosti, sportovní činnosti a konverzace v Aj.

8.-9. ročník - literární a dramatická výchova, přírodovědná praktika, ICT seminář a gastronomie.




 

Průřezová témata pokrývaná předmětem

OSOBNOSTNÍ A SOCIÁLNÍ VÝCHOVA

    Hodnoty, postoje, praktická etika

    Kooperace a kompetice

ENVIRONMENTÁLNÍ VÝCHOVA

    Ekosystémy

    Základní podmínky života

    Lidské aktivity a problémy životního prostředí

    Vztah člověka k prostředí

MEDIÁLNÍ VÝCHOVA

    Kritické čtení a vnímání mediálních sdělení

    Interpretace vztahu mediálních sdělení a reality

    Stavba mediálních sdělení

    Vnímání autora mediálních sdělení

    Fungování a vliv médií ve společnosti

    Tvorba mediálního sdělení

    Práce v realizačním týmu

Dramatická výchova (nepovinný předmět)

Charakteristika předmětu

Dramatická výchova je zaměřena na osobnostní a sociální rozvoj jednotlivce prostřednictvím prvků a postupů dramatického umění. Využívá především dramatické improvizace, jež je založena na lidské schopnosti jednat v navozených situacích, jako by byly skutečné. V dramatických hrách dostávají děti příležitost zažít situace, se kterými se mohou v životě skutečně setkat a které si tak mohou předem prozkoumat a připravit se na ně, s možností děj ve hře znovu opakovat, vyzkoušet různé možnosti řešení a vybrat z nich to nejlepší. Mají možnost vyzkoušet si i roli někoho jiného a podívat se na problém jeho očima. To jim dovoluje zažít a pochopit množství lidských citů, myšlenek a názorů, hledat skutečné motivy jednání, naučit se v nich orientovat a odpovědně se rozhodovat. Dramatická výchova pomáhá utvářet vnitřně bohatou osobnost, vědomou si své hodnoty a zároveň otevřenou světu, schopnou sociálního porozumění a spolupráce. Nepominutelný je její rozměr etický. Staví na vlastní zkušenosti a prožitku, proto je její účinek hluboký a trvalý.
V jádru toho, co zkoumá, sdílí dramatická výchova zájmy zejména s českým jazykem, prvoukou, výtvarnou a hudební výchovou a může jimi prolínat. Mnoha jejich prvků a postupů lze užívat v těchto předmětech i jako metody práce.
Svým důrazem na aktivitu a rozvíjení sociability, vnímavosti, imaginace a tvořivosti se stává dramatická výchova důležitou součástí výuky v obecné škole, protože vyvažuje a doplňuje soustředěnost jiných předmětů na rozvíjení logicko-deduktivních, analytických a intelektuálních složek myšlení.
Dramatická výchova má dvě základní vrstvy, které se v praxi prostupují a nelze je od sebe oddělovat:
1. Osobnostní rozvoj: V hrách a cvičeních se rozvíjejí uvolnění a soustředěnost, odstraňují se zábrany, zcitlivuje se vnímání a schopnost objevování sama sebe i okolního světa. Prohlubují a obohacují se pohybové dovednosti a schopnosti výrazu pohybem, rytmické cítění, plynulost i barvivost mluvního projevu. Uvolňují se a rozvíjejí obrazotvornost a tvořivost.
2. Sociální rozvoj: V hrách, cvičeních a dramatických improvizacích se rozvíjí schopnost kontaktu a slovní a mimoslovní komunikace, pěstuje se umění naslouchat si vzájemně, prohlubuje se schopnost vcítění, skupinové citlivosti, důvěry a spolupráce. Rozvíjí se i schopnost orientovat se v běžných i méně běžných životních situacích a mezilidských vztazích, rozhodovat se a jednat svobodně a zároveň odpovědně. Látku tohoto okruhu lze rozdělit do tří základních skupin:
a) Hry a cvičení na kontakt a sociální komunikaci (slovní i mimoslovní), skupinovou citlivost, dynamiku, důvěru a spolupráci.
b) Námětové hry a improvizace, které se bezprostředně zabývají sociálními vztahy, situacemi a dovednostmi, a to v té podobě, s jakou se běžně setkáváme v životě (společenské chování, sociální dovednosti, širší společenské uvědomění).
c) Dramatické improvizace založené na mezilidském kontaktu a komunikaci, na setkávání různých lidských jedinců v situacích, osob, které na sebe vzájemně působí, řeší střetávání svých postojů a potřeb, přání a směřování a vytvářejí tak d ě j e.
Náměty pro dramatické improvizace mohou být různého původu: z velké části vycházejí z témat školní výuky, dále mohou být vzaty z reportáží a zpráv sdělovacích prostředků, mohou vyplynout z problémů, s nimiž se právě jednotlivci nebo skupina ve třídě setkávají, stát se jimi mohou i typické modelové situace mezilidských vztahů. Navodit je může jak učitel, tak i žáci sami. V neposlední řadě je lze stavět na literárních předlohách, které nabízejí umělecky zpracovaný, a proto nebanální, bohatší a plnější obraz života, rozvíjejí představivost, smysl pro metaforu a znakovost výrazu.
Při dramatických hrách a improvizacích se dítě nemusí vyjadřovat jen vlastním tělem, za určitých okolností je možné použít při práci i materiál nebo předměty (případně jednoduché loutky), které navazují na dětem přirozenou hru s hračkou, rozvíjejí fantazii, pomáhají odstranit některé zábrany a obohacují dětské výrazové možnosti.
Výsledkem procesu v dramatické výchově může být v některých případech i představení, které však nikdy není a nesmí být samoúčelem, ale prostředkem k obohacení výchovných prvků o výchovu k dokončování společné práce, k vypracování detailů a k odpovědnosti jedince a skupiny před veřejností.
 
II. Cíle dramatické výchovy
Dramatická výchova pomáhá vychovávat tvořivou a vnímavou osobnost, která je schopna :
- vnímat skutečnost kolem sebe v celé její hloubce a složitosti a orientovat se v ní
- orientovat se v sobě, jasně a zřetelně formulovat své myšlenky a beze strachu prezentovat své názory
- tvořivě řešit praktické problémy
- uvědomovat si mravní dilemata, umět se v nich samostatně a odpovědně rozhodovat
- respektovat druhé lidi a jejich názory, naslouchat jim a oceňovat jejich přínos, umět se na ně spolehnout v případě potřeby
- podrobovat své názory i názory druhých kritice, a tím získávat otevřenost měnit svoje postoje a vyvíjet se
- soucítit s druhými lidmi a být schopen jim pomoci, je-li to třeba
- spolupracovat s druhými na společném díle, umět dovést toto dílo až do konce a být schopen za ně nést odpovědnost
Dramatická výchova dále :
- učí žáky zvládat prvky a postupy dramatického umění a s jejich pomocí prozkoumávat a vyjadřovat své city, myšlenky, názory a postoje
- kultivuje, obohacuje a rozvíjí výrazové prostředky sloužící k sociální komunikaci (především řeč a pohyb)
- učí vybírat a tvarovat látku tak, aby přesně a dramaticky účinně sdělovala záměr
- vychovává citlivého a poučeného diváka a čtenáře
- pomáhá objevit a případně rozvinout umělecký talent
Jde o cíle maximální, jichž nelze plně na prvním stupni dosáhnout. Jsou ideálem, k němuž je potřeba se stále přibližovat. Jejich hierarchie by se v praxi měla řídit záměry a možnostmi konkrétní školy a učitele a potřebami žáků.

Ve školním roce 2012/2013 je koncipováno jako nepovinný předmět určený pro žáky 1. stupně.

 

Průřezová témata pokrývaná předmětem

OSOBNOSTNÍ A SOCIÁLNÍ VÝCHOVA

    Sebepoznání a sebepojetí

    Kreativita

    Komunikace

    Kooperace a kompetice

MEDIÁLNÍ VÝCHOVA

    Práce v realizačním týmu

Sborový zpěv (nepovinný předmět)

Charakteristika předmětu

Ve školním roce 2012/2013 nově zavedený nepovinný předmět určený žákům 4. - 6. ročníku v rozsahu 1 hodiny týdně.

Základní zaměření:
- pěvecký a mluvený projev
- hlasová hygiena
- hudební rytmus
- nasazení tónu
- pěvecké dýchání
- frázování
- intonační čistota
- artikulace
- estetický prožitek

Důležitou součástí činnosti jsou na pravidelnou výuku navazující veřejná vystoupení.

Průřezová témata pokrývaná předmětem

OSOBNOSTNÍ A SOCIÁLNÍ VÝCHOVA

    Kooperace a kompetice

    Komunikace

MEDIÁLNÍ VÝCHOVA

    Práce v realizačním týmu